V nedávné době se Afghánistán opět dostal do hlavních zpráv a opět v negativním duchu. Je to velmi zajímavé, protože jinak média o této zemi téměř neinformují a pokud ano, potom v rámci stávajících názorových klišé. Nedávné pumové útoky na civilní cíle se opět staly důvodem ke zdůrazňování všech záporných jevů v této zemi. Přitom se postupně ukazuje, že Afghánistán může být katalyzátorem vývoje, a to nejen v blízkém okolí.
Příčinou je totiž rostoucí celkový význam asijského regionu ve světové politice i ekonomice. Z tohoto důvodu je nezbytné asijské mentalitě porozumět a oprostit se od přezíravě dominantního západního postoje. Zdá se rovněž, že světové velmoci už tomuto faktu přikládají patřičný význam, což dokazuje jak jejich přístup a způsob projekce zájmů v Asii, tak i snaha o vedení dialogu s Talibanem. Toto hnutí pro změnu usiluje o mezinárodní uznání a odblokování zadržených finančních prostředků v západních bankovních ústavech, alespoň tedy pro začátek. Odpovědná správa jakékoli země totiž znamená interakci s ostatními státy a Afghánistán v tomto ohledu nemůže být výjimkou, zejména při své závislosti na zahraničních potravinách či energiích. Naopak Taliban může jiným zemím nabídnout pomoc s organizováním evakuace západních cizinců z Afghánistánu, kteří tam uvázli po odchodu koaličních sil. I to může být vstřícný první krok.
Změna pohledu na Taliban?
Delegace hnutí Taliban a USA již jednaly v katarském hlavním městě Doha, vedení afghánského hnutí rovněž přišla pozvánka z Ruska, zkrátka pohled na přístup k Talibanu se začíná pozvolna měnit. Děje se tak po poměrně krátké době od převzetí vlády v Kábulu, což může značit odlišné vnímání afghánské problematiky na Západě. Přitom ještě nedávno existovaly na vztah k Talibanu dosti rozdílné názory mezi vojenskou a civilní reprezentací USA. To je jedna stránka problému.
Nelze se tomu divit s ohledem na klanové uspořádání společnosti nebo na úroveň vzdělanosti. Navíc, podle islámského kalendáře (Hidžra) je rok 1443 a víme, jak vypadala Evropa v roce 1443 po Kristu. Například u nás končily husitské války a to také nebylo nejklidnější období.
Další rozměr je pak vývoj v samotném Afghánistánu, tady však nelze očekávat rychlou změnu myšlení a přístupu. Jak je obecně známo, společnost v Afghánistánu je dosti konzervativně orientovaná, vládní hnutí nevyjímaje. Nelze se tomu divit s ohledem na klanové uspořádání společnosti nebo na úroveň vzdělanosti. Navíc, podle islámského kalendáře (Hidžra) je rok 1443 a víme, jak vypadala Evropa v roce 1443 po Kristu. Například u nás končily husitské války a to také nebylo nejklidnější období. Naopak, šlo o časy naplněné jak vojenskými a mocenskými střety, tak i náboženským extremismem a sektářským násilím. Vzpomeňme i na začátek osvícenství a ukončení oddělení církve od státu, mezi těmito body v některých evropských zemích uběhlo až několik set let. Není tedy možné čekat rychlé pokroky ani v Afghánistánu, protože některé vývojové fáze společnosti zřejmě nejde přeskočit.
Ale zpět do Kataru. Zahájené rozhovory v Doze jsou významným signálem pro svět, protože jde o první mírové setkání obou stran, organizované a uskutečněné po ukončení bojů. Ani tady nelze samozřejmě okamžitě očekávat rychlou a plnou shodu ve všech bodech, na to jsou stanoviska příliš rozdílná. Jde však o první krok na dlouhé cestě.
Například uvolnění alespoň části peněz pro afghánské úřady by byl vstřícný krok, přispívající k vybudování vzájemné důvěry a projev vůle k nalezení společných stanovisek na některá témata. Jde tedy o vytvoření pracovního prostředí, orientovaného na řešení věcných problémů a postupné nacházení odpovědí. Pokud nebude zjevný zájem ani výsledky, může se zklamaná jednací strana obrátit k násilí či dalším negativním jevům, aby tak demonstrovala svou rozhodnost. Na této skutečnosti lze demonstrovat pravidlo, že navázání dialogu je obtížná věc, ale jeho vedení a udržení je možná ještě těžší.
Taliban neplní sliby
Afghánské vládní hnutí na druhou stranu zatím nedodrželo některé ze svých slibů, daných v loňském roce před podpisem mírové dohody o stažení mezinárodních sil z Afghánistánu, na což mezinárodní společenství nezapomíná upozorňovat. Existuje tedy odůvodněná nedůvěra ze strany rozvinutých zemí vůči Talibanu, a to i mezi diplomaty nebo politiky s osobní znalostí daného regionu. Taková bariéra se bude překonávat dlouho. Současně je to však i příležitost, aby se Taliban prezentoval jako respektovaný partner pro jednání se západními zeměmi. To mu jednak dodá vážnosti v domácím prostředí, ale také přinese povinnost dodržovat veřejně přijaté závazky. A je nutné to připomínat nahlas, protože jakákoli moc s sebou vždy nese odpovědnost.
Rovněž i Organizace spojených národů věnuje zvýšenou pozornost afghánským otázkám, zejména humanitárním, což je pochopitelné s ohledem na uprchlíky z této země, a také vzdělávání dívek či pracovním příležitostem pro ženy. To je také zprávou pro afghánské vládní hnutí o ochotě poskytnout pomoc, ale na stranu druhou je to vždy i závazek pro příjemce pomoci.
Všechny výše uvedené skutečnosti vykreslují zajímavý obraz. Veřejnost i média by si měly všímat nejen pumových útoků na afghánské civilisty, ale také postupu obnovy a správy země i jejího mezinárodního vystupování. Celá mediální politika Západu vůči Afghánistánu je sama o sobě zajímavé téma, protože jednoznačně převažují negativní informace jako atentáty, útoky, útěk obyvatel či nezájem o lidskoprávní problematiku. Je tedy možné, že náš vztah k Afghánistánu je tak i jistou výpovědí o nás samotných.
Autor je bývalý voják z povolání, absolvent postgraduálního oboru MPA Bezpečnostní a krizový management na CEVRO Institutu. V letech 2018 až 2020 působil jako přidělenec obrany České republiky v Pákistánu a Afghánistánu.
Comments