Slovenský expremiér a šéf strany Směr Robert Fico se triumfálně vrací na politické výsluní a v pondělí převzal od prezidentky Čaputové pověření k sestavení vlády. Jeho bývalý souputník a nástupce v premiérském křesle Peter Pellegrini sice skončil na pomyslné pásce až třetí za progresivisty, ale bez účasti jeho strany nikdo novou vládu nesestaví. Co stojí za zmrtvýchvstáním Roberta Fica? Nastoupí Slovensko cestu orbánizace a stane se vedle Maďarska druhým putinovým trojským koněm? Nejen na tyto otázky přináší odpovědi přední politologové z vysoké školy CEVRO Institut Karel B. Müller, Tomáš Jarmara, Ladislav Mrklas, Daniel Kunštát a Miloš Brunclík.
Jak hodnotíte výsledky slovenských parlamentních voleb?
DANIEL KUNŠTÁT: Nelze je považovat za překvapivé. Volby dopadly v zásadě přesně tak, jak naznačovaly předvolební průzkumy. Asi bychom jen velmi obtížně hledali politickou stranu, jejíž výsledek by byl dramaticky odlišný od předvolebních predikcí. Stejně tak dobře známe kontext, ve kterém se volby odehrály a který stojí na pozadí rozhodování slovenských voličů: po všech stránkách tragický výkon předchozí vládní reprezentace, hluboké ekonomické a sociální problémy i existenciální znejistění v důsledku bezpečnostní situace (válka za humny a strašák masové migrace) a strachu konzervativní společnosti z kulturních proměn (obavy z „duhového fašismu“, jak to formuloval místopředseda Smeru Blaha).
Do tohoto svérázného mixu připočtěme nebývalou sílu dezinformací a alternativních médií rozšiřujících proruské a protizápadní narativy ve společnosti či volání po pevné vůdcovské ruce a dlouhodobě rozšířenou nostalgii po klidu a pořádku předlistopadového panství, na kterou slovenští sociologové upozorňují už od devadesátých let a která je na Slovensku o dost silnější než v českých zemích. Všechny tyto aspekty, a jistě bychom mohli připojit i některé další, vytvářejí celkový obraz, na jehož základě se asi nikdo nemůže nad výsledky víkendových voleb příliš podivovat.
MILOŠ BRUNCLÍK: Výsledky nepřinesly žádné zvláštní překvapení. Samozřejmě bylo napínavé sledovat, která strana nakonec získá nejvíce hlasů a mandátů a které strany překroční volební klauzuli. Volby automaticky neznamenají, že novým premiérem bude Robert Fico, byť je to asi nejpravděpodobnější varianta. Slovenské volby představují potenciální riziko pro právní stát, ústavnost a obecně liberální demokracii na Slovensku.
Je samozřejmě otázkou, do jaké míry naplní Robert Fico své výhružky a do jaké míry bude útočit na nezávislost slovenských institucí. Nepochybuji ovšem o tom, že se bude snažit vyřizovat účty s nepohodlnými osobami a bude usilovat o to, aby vyšetřování podezření z dob, kdy byl Fico premiérem, vyšla naprázdno.
LADISLAV MRKLAS: Robert Fico zůstává hlavním fenoménem slovenské politické scény. Jasně vyhrál už páté volby ve své politické kariéře. Získal 42 mandátů, a nestane-li se zázrak, sestaví a v parlamentu obhájí i svou čtvrtou vládu.
Nic na tom nemění ani skutečnost, že Fico představuje i nejzásadnější dělicí linii slovenské společnosti. Podle sympatií či naopak antipatií k němu se opět rozhodovalo několik set tisíc voličů.
Slovenská politická scéna se opět vzdálila od klasického soupeření levice s pravicí v sociálních a ekonomických otázkách, což poněkud zaráží v situaci, v níž se sousední země nachází. Zatímco hledání autentické levice je obtížné, hledání autentické pravice je naprosto marné.
A domluví se Fico s Pellegrinim? Animozita mezi nimi je dána hlavně pocitem zrady na straně prvního z nich. Fica žene přesvědčení o tom, že Pellegrinimu pomohl do vysokých politických funkcí, udělal z něj premiéra a ten mu po prohraných volbách vrazil kudlu do zad, když se sebral a odešel ze strany. Na to se nezapomíná.
Fico je ale taky pragmatik bez jakýchkoli limitů a ví, že Pellegriniho prostě potřebuje. Takže se s ním dohodne. Ve hře může být mimo jiné zamýšlená Pellegriniho kandidatura na prezidenta. Za ni se může vyměnit leccos. Hlas navíc není stranou jednoho muže, takže o strategii tu opravdu rozhoduje širší vedení a v něm to zatím vypadá na jasnou převahu zastánců společné cesty s Ficem.
Nezapomínejme na to, že kromě pomsty žene Fica především snaha jednou pro vždy zajistit pro sebe a své blízké, včetně různých podivných oligarchů, beztrestnost. Tomu podřídí všechno.
TOMÁŠ JARMARA: Jako předpokládaný výsledek s ohledem na charakter slovenské společnosti a její historickou, sociokulturní a ekonomickou situaci. Přispěl k tomu i pocit ohrožení z války na Ukrajině a celkový stav Evropské unie spojený s ekonomickou krizí a nástupem ideologických agend. Připomeňme, že tématem slovenských voleb byly i obavy z masové migrace.
Čeká Slovensko zahraničněpolitické přepólování? Hrozí s novou slovenskou vládou omezení pomoci Ukrajině?
DANIEL KUNŠTÁT: Bude velmi záležet na konečném formátu vládní koalice. Pakliže se Robert Fico skutečně stane premiérem, lze očekávat přinejmenším utlumení dosavadní jasně proukrajinské strategie. Na druhé straně patrně nelze předpokládat, že by obecně došlo k nějaké razantní proměně zahraničněpolitické orientace Slovenska.
Fico navzdory drsné předvolební rétorice – určené přirozeně domácímu publiku – dobře ví, že je jeho země z mnoha důvodů „odsouzena“ k ukotvení v evropských a atlantických strukturách. Možná se v určitých okamžicích v evropské i alianční politice občas stane „zlobivým dítětem“, ale vždy asi půjde jen o mírné zlobení v mezích zákona.
MILOŠ BRUNCLÍK: Předpokládám, že česko-slovenské vztahy nadále zůstanou vysoce nadstandardní, byť zjevně dojde k určitému ochlazení, neboť cíle a hodnoty, které pravděpodobná vládní většina v zahraniční politice sleduje, se odlišují od postojů parlamentní většiny v ČR. Pomoc Ukrajině ze strany Slovenska určitě ohrožena je. Výsledky voleb na Slovensku povedou k dalšímu snížení relevance Visegradské čtyřky, která se může stát synonymem aliance neliberálních a protizápadních sil.
LADISLAV MRKLAS: Fico po volbách bude přinejmenším v otázce zahraniční politiky úplně jiný Fico než ten předvolební. Takže přepólování nehrozí. Obzvláště, pokud vznikne vláda s účastí KDH. Pomoc Ukrajině bude trvat, jen už asi nebude vojenská. Nicméně to je dáno i tím, že Slovensko v této oblasti stejně už nemá co nabídnout.
TOMÁŠ JARMARA: Slovensko se zřejmě bude v rámci svých geopolitických možností snažit o suverénnější pozici v některých zahraničněpolitických tématech, ale to fakticky dnes dělá Maďarsko i Polsko. Přehodnocení pomoci Ukrajině bylo jedním z hlavních slibů, které SMER dal svým voličům a dá se předpokládat, že se jej pokusí splnit. Na druhou stranu Robert Fico byl vždy velmi pragmatickým politikem.
Čím si vysvětlujete podporu bývalých prezidentů ČR Zemana a Klause, ale i bývalého šéfa Zelených Stropnického Robertu Ficovi?
MILOŠ BRUNCLÍK: Podobně jako Robert Fico se i Miloš Zeman a Václav Klaus ocitli bez ohledu na své původní ideové pozice v silném gravitačním poli nacionalismu, euroskepticismu a nedůvěry vůči řadě hodnot západního světa. Nedokážu ale určit, zda větší roli sehrály pragmatické důvody, nebo jejich skutečné přesvědčení o těchto hodnotových soustavách.
Svou roli může sehrát i to, že zařadit se do šiku prozápadních politiků by znamenalo být málo viditelnou a nezajímavou součástí politické elity, zatímco opozice vůči mainstreamu (euroskepticismus, nacionalismus, populismus atp.) jim vždy zajistí dostatečnou pozornost i poté, co se odebrali do politického důchodu. Pro Matěje Stropnického je patrně naprosto zásadní levicová orientace Roberta Fica, a je proto ochoten zavřít oči před ideovými rozdíly, které jej od R. Fica oddělují.
LADISLAV MRKLAS: Vyjádření podpory těchto pánů Robertu Ficovi před volbami nestojí za řeč, protože všichni tři jsou už tak mimo hlavní proud, že je škoda je komentovat.
KAREL B. MÜLLER: U Klause, Zemana, ale i Stropnického juniora jde o podobný politický typ – Machtmensch, ve kterém se snoubí touha po moci a sebestřednost. Politika je pro ně pouze formou uspokojování vlastního ega, nikoli služba republice! A v tom si s Robertem Ficem tuze rozumí, takže nejde o nic překvapivého, že mu vyjádřili podporu.
TOMÁŠ JARMARA: V případě Miloše Zemana a Václava Klause se jedná i o jistou ideovou spřízněnost plus dobrý politický instinkt k predikaci výsledku voleb, kterým oba bývalí prezidenti spíše s větším než menším úspěchem disponují. Ficův úspěch také připomíná „nečekaný“ návrat Miloše Zemana do velké politiky. Podpora ze strany Martina Stropnického je v kontextu jeho posledního názorového vývoje, který počal jeho odchodem ze strany Zelených.
Lze si z výsledku slovenských parlamentních voleb vzít nějaké ponaučení pro Českou republiku? Čeká nás také triumfální návrat starých tváří?
KAREL B. MÜLLER: Sice jsme to už věděli, ale opět se potvrdilo, že političtí kostlivci nemusí jen vypadávat ze skříně, ale mohou se za zvuku fanfár vrátit hlavním vchodem.
Vysoká míra personalizace politiky je vidět i v západní Evropě, ve střední Evropě je to ale posíleno slabší ideologickou ukotveností stran a jejich představitelů, která je na Slovensku dokonce o poznání slabší než v Česku. To ještě více otevírá prostor pro uplatňování charismatického vůdcovství jako dominantní legitimizační strategie – ideologie a program jsou pak spíš přítěží.
Vždyť jakými sociálními demokraty jsou Fico či Zeman, anebo jaký liberální demokrat je Klaus? Kdeže loňské sněhy jsou.
MILOŠ BRUNCLÍK: Liberální demokracie je neustále v ohrožení. Zklamání voličů z liberálnědemokratických stran a neúspěchu jejich vládnutí může snadno umést cestu populismu a návratu zdiskreditovaných politických elit k moci. Voliči neodpouštějí chyby, skandály a přešlapy liberálnědemokratických stran, avšak jsou současně neuvěřitelně tolerantní a velkorysí vůči průšvihům populistických a nacionalistických formací.
TOMÁŠ JARMARA: Termín ponaučení trochu implikuje, že volby na Slovensku dopadly špatně a že je třeba se z jejich výsledků poučit. Zdá se, že volby proběhly demokraticky a jejich výsledek je třeba respektovat. Obecnější ponaučením by mohlo být, že volby rozhodli voliči, a ne média, a že dobře míněné rady struktur EU spojené s výhružkami případných následků se ukazují jako kontraproduktivní. Ostatně Slovensko nebylo první a obdobnou situace zažili Italové s Giorgiou Meloniovou, Švédové se Švédskými demokraty atd.
Comments