Bezpečná budoucnost? Co se řešilo na bezpečnostní konferenci premiéra Petra Fialy
- ALICE ŠMÍDOVÁ
- před 27 minutami
- Minut čtení: 3
Začátkem dubna proběhla konference Bezpečná budoucnost pod záštitou premiéra Petra Fialy o aktuálních bezpečnostních hrozbách, ale i hodnotovém ukotvení naší společnosti v době rostoucích globálních výzev. Na akci vystoupili odborníci z oblasti mezinárodní politiky, bezpečnosti a veřejného života, ale především šlo o unikátní platformu, kde se v dobrém slova smyslu střetly politické i odborné názory na aktuální situaci.
Diskuzi moderoval premiér a předseda ODS Petr Fiala, s úvodními slovy vystoupili Tomáš Pojar, poradce premiéra pro národní bezpečnost, a filozofka Tereza Matějčková. Následovala diskuze mezi zbrojařem Lubomírem Kovaříkem, novinářem Alexandrem Mitrofanovem a akademikem Vlastislavem Břízou ml.
Bezpečnost v popředí společenské diskuze
Vnitřní i vnější bezpečnost jsou témata, která se v posledních době dostávají do popředí politické, ale i občanské diskuze. Do popředí se ale bohužel často dostávají i méně fundované až irelevantní názory, které ve svém důsledku podrývají jednotu společnosti v pohledu na obranu naší země a její mezinárodní směřování do budoucna.
Filosofka Matějčková v diskuzi připomněla, že ve společnosti bylo téma obrany od rozpadu Sovětského svazu upozaďováno. Nejen naše česká, ale i velká většina západní společnosti zdůrazňovala téma míru, protože jsme podlehli iluzi, že lze vše řešit diplomaticky. Vedle toho jsme se jako západní společnosti nechali ukolébat pocitem, že nám uprostřed Evropy nic nehrozí a vše za nás vyřeší NATO. Plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu ale byla budíčkem a nástup nevyzpytatelného Donalda Trumpa pak naplno vyjevil, že vlastní bezpečnost musíme řešit sami a bez vyšších výdajů na obranu to již dále nepůjde.
Nejen česká společnost je nyní vystavena rychle se měnící situaci. Bohužel, politici i média a další veřejně působící osobnosti a instituce často zapomínají, že nestačí jen říkat, že se bezpečnostní situace zhoršila a je třeba se bezpečnosti více věnovat, ale také lidem vysvětlovat, co se v rámci mezinárodní politiky a mezinárodního řádu mění a proč.
Na druhou stranu bychom měli i více zdůrazňovat, že České republice nyní přímé nebezpečí nehrozí, a dokonce v porovnání s jinými zeměmi stále patříme k těm nejbezpečnějším (podle Global Peace Indexu pro rok 2025 jsme sedmou nejbezpečnější zemí světa).
Historické souvislosti a civilizační střet
Premiér Petr Fiala připomněl dva důležité autory a jejich díla – Francis Fukuyama a jeho Konec dějin a poslední člověk a Samuela Huntingtona a Střet civilizací. Při troše zjednodušení, hlavní teze Fukuyamy je taková, že jsme v devadesátých letech dospěli do fáze, kdy liberální demokracie zvítězila a ideologický vývoj dosáhl svého nejvyššího bodu a dále se již nebude měnit. Ve světě sice zůstanou hospodářské a sociální problémy, ale žádný jiný politický systém než demokracie už nebude pro nikoho zajímavější. Oproti tomu Huntington tvrdil, že hlavním zdrojem konfliktů už nebude politická ideologie nebo ekonomika, ale kultura a civilizační rozdíly.
Z dnešního pohledu byla Huntingtonova predikce realitě mnohem blíže – rychle se měnící svět v kombinaci s důsledky globalizace, rychlým přenosem informací a různými druhy médií skutečně čelí tomu, že kultura a civilizační návyky tvoří mnohé zdroje konfliktů.
Svět se neustále zrychluje a zrychluje se i tempo změn. Evropa a především Evropská unie zatím nestíhá s vývojem držet krok. Byrokracie a nutnost zdlouhavých jednání zpomalují naše reakce. Pevné ukotvení v Evropské unii (ale i NATO) je klíčové, ale musí dojít k větší efektivitě rozhodování a fungování v rámci celé Evropské unie.
Výzvy pro budoucnost: Geopolitická realita a hrozby z východu
Stojíme v nelehké situaci, kdy jsme z východu ohrožováni nedemokratickými režimy – Ruskem a Čínou. Postoj a pozice našeho dosavadního hlavního spojence, Spojených států, jsou v čele s Donaldem Trumpem nyní ne úplně jasné. Jasné však je, že je třeba nadále pracovat na udržení silných a dobrých vztahů s USA. Trump nebude prezidentem věčně a demokratické státy musí držet při sobě. Amerika i Evropa mají historické vazby a na to navázaný silný mezinárodní obchod. Spojenectví, které máme s Amerikou i v rámci NATO, je unikátní a oběma stranám přináší mnoho výhod.
Vlastislav Bříza ve svém příspěvku výstižně popsal Rusko a jeho strategii hybridní války – nepřímým způsobem vyvolávat chaos, rozdělovat společnost a podkopávat důvěru ve státní instituce v nepřátelských státech, popř. ve státech, kde mají zájem získat vliv (postsovětské státy). Rusko je totiž historicky stále stejné, vždy chce získat další území a nebojí se jakýchkoliv praktik. Rusové mají tendenci tíhnout ke svému vůdci, který stojí v čele státu, a dokážou se kvůli národním zájmům uskromnit.
I když by jeden mohl podle událostí posledních let propadat depresi, protože aktuální situace na mezinárodním poli je v mnoha ohledech zmatečná, rychle se měnící a jsme vystaveni realitě, která příliš růžová není, stále existuje dostatek řešení, která jsou pro nás výhodná a do budoucna mohou naši situaci zlepšit. Je dobře, že má naše aktuální politická reprezentace jasně srovnané priority a hodnoty, které jsou demokratické, prozápadní a téma bezpečnosti je na prvním místě.
Alice Šmídová je studentkou programu politologie a mezinárodní vztahy na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Kommentare