Británie působí jako student, který měl půl roku na vytvoření závěrečné práce, ale píše ji až o víkendu před uzávěrkou. Celý rok probíhala jednání mezi Británií a Evropskou unií ohledně obchodní dohody, kterou se mají řídit vzájemné vztahy, až vyprší 31. prosince přechodné období. Po celou dobu se vyjednávání neposunulo ani o píď. Nyní se to obě dvě strany snaží dohnat na poslední chvíli.
Konečné rozhodnutí mělo padnout již první víkend v prosinci. Místo toho jednání pokračovala po zbytek týdne s tím, že nejpozději v neděli 13. prosince skončí, ať s dohodou nebo bez ní. Místo toho britský premiér Boris Johnson a šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová po společném telefonátu ohlásili, že jednání budou pokračovat. Za zhruba čtrnáct dnů, které zbývají do konce roku, chtějí vyřešit všechny neshody, na kterých negociace ztroskotaly v předchozích měsících.
Od konce ledna, kdy Británie formálně opustila EU, panují rozpory ve třech stejných oblastech. Těmi jsou rybářství, „rovné podmínky“ a kdo bude dohlížet na dodržování dohody.
Desetina procenta
Rybářství je nejbizarnější z oblastí, kde se nedaří dosáhnout kompromisu. Britské rybářství zaměstnává zhruba 12 tisíc lidí a tvoří 0,1 % britského HDP. Má však pro ostrovní stát sentimentální význam. Smažená ryba s hranolky je stále britské národní pouliční jídlo. Hlavně ale brexit měl znamenat návrat britské suverenity ve všech oblastech, což znamená i v rybářství. Britové prostě nechtějí, aby jim do rybolovu kdokoli mluvil.
Rybáři z EU mohou v britských vodách lovit téměř neomezeně. Dnes v nich unijní rybáři vyloví asi 60 % všech tam ulovených ryb. Británie samozřejmě má stejný přistup k rybám států EU, ale pro ni je stávající situace nevýhodná. Z unijních vod mají Britové jen 16 % celkového výlovku.
Otázka je, jestli si vyjednávací strany dohodu vůbec přejí. Zarytí odpůrci brexitu podezřívají Borise Johnsona, že chce co nejčistší brexit, což znamená úplné odstřižení od EU.
Britský požadavek na kontrolu vlastních vod představuje problém zejména pro historické rivaly Britů, Francouze. Tamější rybáři jsou na přístupu k britským lovištím závislí. Rádi by proto udrželi současnou politiku, která jim poskytuje značné výhody. Ve společných vodách, tedy hlavně v Lamanšském průlivu, mají Francouzi nárok na 84 % všech tresek, Britové na 9 %.
Jsou to zejména Francouzi, kteří blokují jakékoli ústupky v oblasti rybářství. Francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce vyhrožuje, že bude vetovat jakoukoli dohodu, ve které Britové dosáhnou významných ústupků. Nikoho nenechal na pochybách, co tím myslí, když uvedl, že ho trápí především budoucí dohoda ohledně rybářství. Taktéž ve Francii a v dalších státech, které loví v britských vodách, představuje rybářství minimální procento ekonomiky. Jenže rybářský průmysl si stále udržuje jistou romantiku. Navíc rybářské vesnice jsou už nyní zchudlé a nikdo nechce být tím politikem, který je dorazí. Francouzi tak nechtějí přistoupit na britský návrh, podle kterého by La Manche byl rozdělen do národních zón, protože by to znamenalo menší podíl na úlovku.
Spor o ryby dokonce vyústil v menší harašení zbraněmi. Britové oznámili, že pokud nebude dosaženo dohody, britské ryby před francouzskými rybáři bude hlídat královské námořnictvo. K válce se ale zatím nejspíš neschyluje. Britové patrolují v La Manchi kvůli dodržování unijní rybářské politiky již nyní. Navíc vojenští námořníci nebudou zpočátku mít povolení se na ostatní lodě ani nalodit, natož střílet. Vypadá to, že jediné co budou moci, je křičet na zlodějské Francouze z megafonu. Je také potřeba mít na pamětí, že když naposledy Britové vyrazili do „války“ kvůli treskám, prohráli s maličkým Islandem.
Problém rovných příležitostí se zase týká unijní obavy, že Británie využije nově získané svobody schvalovat vlastní regulace k vytvoření „nefér“ obchodních výhod. Momentálně všechny země v EU a Británie musejí dodržovat stejná pravidla v oblastech environmentalismu, sociální politiky a zákonů ohledně státní pomoci. EU se bojí, že Británie přijme nižší standardy, čímž britské firmy získají konkurenční výhodu. Méně přísné ekologické regulace nebo volnější zaměstnanecká pravidla by například zlevnily britské výrobky, čímž by Británie získala „nespravedlivou“ výhodu nad EU. Uvnitř Unie sice panuje volný obchod, navenek je to však silně protekcionistický blok.
Hrozba „bleskových sankcí“
Brusel proto trvá na tom, aby britské regulace stále kopírovaly ty evropské; pokud by se tak nestalo, EU by zavedla „bleskové sankce“. Britové si celkem oprávněně stěžují, že takto si plnou suverenitu rozhodně nepředstavovali. Také upozorňují, že rozhodně nejsou standardem v obchodních dohodách. Normálně pokud jedna strana má pocit, že druhá smlouvu podrývá, jde se za nezávislým arbitrem. EU oponuje, že blízkost a provázanost britského trhu s evropským znamená, že ve chvíli, kdy by skončila zdlouhavá arbitráž, škody mohou být již značné.
Celé je to hlavně snaha EU zabránit scénáři „Singapuru na Temži“. Tím občas vyhrožují britští politici. Jde o plán vytvořit z Británie obchodně světu otevřenou a silně deregulovanou zemi, která by přitáhla firmy a investory z celého světa, podobně jako Singapur v Asii.
Pravděpodobné to příliš není, Britové jsou v poslední době naprosto posedlí bojem proti globálnímu oteplování a pyšní se tím, že jsou v této oblasti světovými lídry. Nějaké uvolňování ekologických regulací se čekat nedá. Stejně tak se Konzervativní strana posouvá ekonomicky doleva, takže návrat k neřízenému kapitalismu 19. století, kdy v dolech pracovaly šestileté děti, opravdu nehrozí, i když se zastánci EU často tváří, že Brusel je jedinou hrází před zneužíváním dělníků.
Poslední problematickou oblastí je otázka, kdo by měl rozhodovat spory mezi EU a Británií ohledně dodržování dohody. Brusel chce, aby to byl Evropský soudní dvůr. Londýnu se samozřejmě nezdá, aby o pravidlech rozhodoval jeden z orgánů EU. Nevěří v jeho nestrannost.
Otázka je, jestli si vyjednávací strany dohodu vůbec přejí. Zarytí odpůrci brexitu podezřívají Borise Johnsona, že chce co nejčistší brexit, což znamená úplné odstřižení od EU. Euroskeptici zase tvrdí, že Brusel chce ponechat v Brity v podřízeném postavení, proto nesmyslně trvá na podmínkách, které mají omezit britskou suverenitu. Pokud na to Britové nepřistoupí, je podle nich EU připravena Spojené království hodit přes palubu.
Opravdu to začátkem prosince vypadalo, že dosažení dohody je nereálné. Johnson například prohlásil, že odchod bez dohody je „velmi pravděpodobný výsledek“. Britská vláda doporučila supermarketům, aby si pro případ „no dealu“ začaly tvořit zásoby, protože může zkolabovat zásobování. Setkání Johnsona s von der Leyenovou (podávala se ryba, čemuž britská média připisovala symbolický význam) bylo prý „temperamentní“, což v diplomatickém jazyce znamená, že se účastníci ostře pohádali.
Johnsonovo dobře sehrané drama
Když si však Johnson s von der Leyenovou o víkendu naposledy volali, něco se změnilo. To, že nerozhodli negociace ukončit, je vnímáno jako signál, že se o dohodu opravdu snaží. Oba lídři se shodli, že jsou připraveni při hledání kompromisu „postoupit ještě o další míli“.
Odhadnout, kudy se vyjednávání o brexitu budou ubírat, si nezadá s věštěním z čajových lístků, ale podle pozorovatelů šance na dosažení dohody stouply. Podle některých to byl vždy Johnsonův plán. Britský premiér má pochopení pro drama a uzavření dohody na poslední chvíli, vyrvání vítězství ze spárů porážky by politicky vypadalo dobře. Také je ale pravda, že tlak blížícího se deadlinu dokáže zázraky v podobě přijetí dřív nepředstavitelných kompromisů. Každopádně to vypadá, že jednání možná poběží až do posledních hodin roku 2020.
Pokud se obě strany nedohodnou, co přesně to od Nového roku znamená? Na hranicích budou zavedeny celní kontroly, což může značně zkomplikovat život obyvatelům anglického Kentu a francouzského Calais. Vede tamtudy hlavní spojnice z Británie na kontinent a v obou směrech se očekávají mnohohodinové kolony. Britské výrobky kvůli clům zdraží. Cestování do Británie již nebude možné pouze na občanský průkaz a pobyt bude omezen na 90 dnů, pro delší setrvání bude potřeba vízum. Přestanou platit pojištění, jak na auto, tak zdravotní.
Naprostá anarchie od 1. 1. 2021 snad nehrozí. EU představila plány pro případ selhání vyjednávání, například současný režim v letecké a silniční dopravě by měl pokračovat dalších šest měsíců, pokud Británie bude souhlasit. V rybářství má současný stav pokračovat další rok (s tím Britové souhlasit nebudou).
Cíl je vytvořit čas na vyjednání dohod, které umožní pokračování relativně normálního styku. Z Británie se tak nestane pevnost Albion. Tedy samozřejmě pokud to dovolí pandemická situace.
Zdá se, že sága jménem brexit s přelomem roku skončí, ať už s dohodou, nebo bez ní. Je možné, že pokud by se vyjednávací strany shodly na poslední chvíli, bude ještě krátce prodlouženo přechodné období, aby se stihla ratifikace smlouvy.
Nicméně v případě v brexitu je výsledek vždy nejistý. Možná Johnson přijede z Bruselu s příliš velkými ústupky, takže se mu vzbouří strana. A třeba Macron splní svoji hrozbu a celé to bude vetovat. Vyloučit nelze nic.
Článek byl napsán pro THE CONSERVATIVE: https://theconservative.online/cz.
Comments