BRUSELSKÝ ZÁPISNÍK A. VONDRY:

Na Nový rok se objevila v médiích informace, že Evropská komise konečně připravila návrh, kterým zařadí jádro a plyn mezi zvýhodněné energetické zdroje v tzv. taxonomii „zelených“ financí. Tedy že tyto zdroje nebudou – za určitých podmínek – znevýhodněny při investicích, úvěrování nebo pojišťování oproti větrným nebo solárním elektrárnám. Čeští politici to rychle přivítali. Já jsem uvedl, že si nejdřív chci celý návrh prostudovat (60 stran). Tady je výsledek...

Jádro je pro nás výhra

1) Je to pro nás jednoznačně výhra. Vzpomínám si, jak jsem před dvěma lety v EP marně žádal jako stínový zpravodaj, aby se jádro stalo součástí taxonomie. Odměnou mně byl zlý pohled zelených ideologů – co si to vůbec dovoluju? Jádro bylo tehdy „zakázané“ slovo. Teď jsme úplně jinde. Díky spolupráci s Francií a zeměmi středovýchodní Evropy, díky založení jaderné platformy v EP a taky díky energetické krizi, která mnoho lidí konečně probudila. Jasně, že na detailech se ještě bude pracovat. Ale je to vítězství „francouzské“ skupiny, v níž jsme v posledních měsících jako Češi sehráli zásadní roli. Včetně usnesení obou komor parlamentu, které v prosinci deklarovalo, že bez jádra můžeme v Česku na klimatické závazky zapomenout.

S plynem to bude složitější

2) Tady to bude ještě složité. Zkrátka Němci za plyn nebojovali tak jako Francouzi za jádro. Projevil se vliv Zelených v nové německé koalici. Plyn bude do taxonomie zařazen za velmi svazujících podmínek. Nové plynové zdroje bude možné stavět jen na přechodnou dobu a tehdy, bude-li do zemního plynu přimícháván tzv. zelený plyn (bioplyn, vodík). Teplárny, které budou odstavovat uhlí ve prospěch plynu, to nebudou mít jednoduché. EK teď musí taxonomii schválit. Má to udělat v lednu. Zablokovat by to mohla jen kvalifikovaná většina v Radě, nebo většina v EP. Obojí je nepravděpodobné. Ale stejně nepravděpodobné je i nějaké zásadní „vylepšení“ návrhu EK.

Co to pro nás znamená?

1) Dlouhodobě klíčové je pro nás jádro. Taxonomie umožňuje žádat o stavební povolení zatím jen do roku 2045. Jsem přesvědčen, že to musíme využít a rychle se pustit nejen do Dukovan, ale i do Temelína a, jakmile to bude možné, i do menších reaktorů. Strategicky se orientovat na spolupráci s Francií i v dalších oblastech – palivo, znovuzpracování a ukládání odpadu. Budeme muset jednat odvážně a rychle. Taxonomie povede k renesanci jádra. Budou stavět i další – Holanďani, Švédové, Poláci, atd. Kdo zaváhá, ocitne se na konci fronty a prohraje. Výrobních kapacit je omezené množství.

2) Zaměřit se výhledově i na vodík. Tady jsou Němci dost daleko – budou ho vyrábět jako „zelený“ z přebytků z větrných elektráren. U nás k tomu nejsou vhodné povětrnostní podmínky, ale výhledově můžeme čistý vodík vyrábět z energie z jaderných elektráren, jak to plánují i Francouzi. Očekávaný rozvoj decentralizované fotovoltaiky a bioplynek z odpadu u nás může uvolnit část base load kapacity ještě dřív, než budou v provozu nové jaderné bloky. Tím dostaneme do hry i zemní plyn jako přechodový zdroj.

3) V neposlední řadě se nemusíme za každou cenu účastnit závodů, kdo dřív odpojí poslední uhelné elektrárny. Závazek omezit emise CO2 do roku 2030 o 55% platí pro celou EU, nikoli pro každý členský stát. Doba uhelná končí, to je jasné, ale cenou za to nesmí být energetická sebevražda.