Rusko pohrozilo válkou, pokud USA a jejich spojenci v NATO nesplní – bezpodmínečně – rozsáhlé požadavky na nové bezpečnostní uspořádání v Evropě. Mezi požadavky deklarovanými ruským ministerstvem zahraničí je i to, aby USA odstranily z Evropy svůj jaderný deštník a umožnily Rusku obnovit svou sféru vlivu ve východní Evropě jako za sovětské éry.
Ruské ultimátum, které fakticky vyžaduje, aby NATO spáchalo sebevraždu, je tak zjevně pobuřující a nesplnitelné, že západní analytici jsou ohledně motivů ruského prezidenta Vladimira Putina rozděleni. Někteří jsou toho názoru, že Putin klade řadu nesplnitelných požadavků jako záminku k invazi na Ukrajinu. Jiní si myslí, že se snaží Západ rozdělit a přebudovat evropskou bezpečnostní architekturu ve prospěch Ruska, ale že k tomu nedrží v ruce dost silné karty.
Téměř všichni západní analytici se však shodují v tom, že Putin využívá slabosti amerického prezidenta Joea Bidena, rozporů mezi USA a Evropou, neshod v rámci Evropské unie a bezradnosti lídrů největších evropských zemí, zejména Francie a Německa.
17. prosince 2021 zveřejnilo ruské ministerstvo zahraničí dva návrhy smluv: smlouvy mezi Ruskem a USA a smlouvy mezi Ruskem a NATO.
Ruský návrh „Smlouvy mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací o bezpečnostních zárukách“ obsahuje více než tucet požadavků, včetně:
Členství v NATO musí být odepřeno všem státům bývalého Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), včetně pobaltských států Estonska, Lotyšska a Litvy, které jsou členy aliance od roku 2004.
NATO nesmí expandovat dále na východ, včetně zemí jako Švédsko a Finsko.
Spojené státy americké nesmí létat se strategickými bombardéry a nasazovat válečné lodě, a to i v rámci NATO, v oblastech mimo jejich národní vzdušný prostor a národní teritoriální vody.
USA nesmí rozmisťovat své ozbrojené síly a zbraně, a to i v rámci NATO, v jakékoliv oblasti, kde by takové rozmístění mohlo Rusko vnímat jako hrozbu pro svou národní bezpečnost.
USA musí z Evropy odstranit všechny své jaderné zbraně.
USA nesmí rozmisťovat pozemní rakety středního a krátkého doletu mimo své území.
Ruský návrh „Dohody o opatřeních k zajištění bezpečnosti Ruské federace a členských států Severoatlantické aliance“ předkládá i další požadavky:
Členské státy NATO nesmí rozmisťovat vojenské jednotky v zemích, které se staly členy aliance po 27. květnu 1997, kdy NATO a Rusko podepsaly Zakládající akt o vzájemných vztazích. Patří sem 14 zemí, které se během posledních 25 let staly členy NATO: Albánie, Bulharsko, Chorvatsko, Česko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Černá Hora, Severní Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.
NATO nesmí rozmisťovat pozemní rakety středního a krátkého doletu do míst, odkud by mohly tyto rakety zasáhnout území Ruska.
NATO se nesmí jakkoliv dále rozšiřovat, což vylučuje přistoupení Ukrajiny i jakéhokoliv jiného státu.
NATO nesmí vojensky spolupracovat s Ukrajinou a ostatními státy východní Evropy, jižního Kavkazu a střední Asie.
Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov prohlásil, že oba texty jsou součástí celku a nelze je chápat jako „menu, kde si můžete vybrat jedno nebo druhé“.
Zatímco Rusko očekává, že NATO a USA vyhoví jeho požadavkům, Moskva na oplátku nabídla pouze vágní závazek „nevytvářet podmínky a situace ohrožující národní bezpečnost ostatních stran“. Návrh smlouvy neukládá Moskvě žádnou povinnost přesunout své ozbrojené síly.
Ruský diplomat Konstantin Gavrilov působící ve Vídni 20. prosince 2021 prohlásil, že vztahy mezi Moskvou a NATO dospěly k „okamžiku pravdy“. A dodal:
„Naše rozhovory musí být vážné a každý v NATO musí navzdory své síle a moci pochopit, že je třeba podniknout konkrétní politické kroky. Alternativou je vojensko-technická a vojenská reakce Ruska.“
Putin během své čtyřhodinové tiskové konference 23. prosince zopakoval svůj postoj, že „jakýkoliv další posun NATO na východ je nepřijatelný“. O několik dní později označil Kreml rozšiřování NATO pro Rusko za „otázku života a smrti“.
Rusko 26. prosince 2021 varovalo Finsko a Švédsko před vstupem do NATO. „Je zcela zřejmé, že vstup Finska a Švédska do NATO by měl vážné vojenské a politické důsledky, které by vyžadovaly adekvátní reakci Ruska,“ řekla mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.
Rusko doufá, že během série nadcházejících jednání s americkými a evropskými představiteli získá nové bezpečnostní záruky. 10. ledna 2022 povedou v Ženevě bilaterální bezpečnostní rozhovory náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov a náměstkyně ministra zahraničí USA Wendy Sherman.
Rusko má jednat s NATO v Bruselu 12. ledna 2022 před širším setkáním ve Vídni 13. ledna, na němž se bude podílet i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), jejímiž členy jsou jak Spojené státy a jejich spojenci v NATO, tak i Rusko, Ukrajina a další bývalé sovětské země.
Mezitím Rusko shromáždilo na své východní hranici s Ukrajinou přibližně 100 000 vojáků, což vyvolává obavy z bezprostředně hrozící ruské invaze.
Vyhodnocování ruských požadavků
Françoise Thom, renomovaná francouzská historička zabývající se dějinami Ruska, napsala, že Putin se snaží „svázat NATO prostřednictvím Spojených států a Spojené státy prostřednictvím NATO.“ Dodala: „Není o čem vyjednávat, musíte vše přijmout jako celek.“
„Ruské vydírání je naprosto explicitní a je namířeno jak na Američany, tak na Evropany. Pokud Západ nepřijme ruské ultimátum, bude muset podle náměstka ministra zahraničí Alexandra Gruška čelit ‚vojenské a technické alternativě‘. Gruško dodal: ‚Evropané se také musí zamyslet nad tím, zda se chtějí vyhnout tomu, aby se jejich kontinent stal dějištěm vojenské konfrontace. Mají na výběr. Buď vezmou vážně to, co jim bude během jednání předloženo, nebo budou čelit vojensko-technické alternativě.'“
„Po zveřejnění návrhu smlouvy potvrdil bývalý náměstek ministra obrany Andrej Kartapolov (obranný výbor Dumy) možnost preventivního úderu proti cílům NATO (podobného těm, které Izrael zasadil Íránu): ‚Naši partneři musí pochopit, že čím déle protahují zkoumání našich návrhů a přijetí reálných opatření k vytvoření námi požadovaných bezpečnostních záruk, tím větší je pravděpodobnost, že je zasáhne preventivní úder.'“
„Aby to všechno bylo jasnější, vypálilo Rusko 24. prosince 2021 ‚salvu‘ hypersonických střel Zirkon. Tiskový mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov tuto událost komentoval takto: ‚Doufám, že naše návrhy [ze 17. prosince] jsou nyní přesvědčivější.‘ Redaktor Vladimir Možegov dodal: ‚Jaké jsou naše argumenty? V první řadě samozřejmě naši nejspolehlivější spojenci — armáda a námořnictvo. Přesněji řečeno, hypersonická střela Zirkon (‚zabiják mateřských letadlových lodí‘, jak se jí láskyplně říká na Západě). Je nabíledni, že je absurdní, aby Spojené státy měly flotilu letadlových lodí. Náraz Zirkonu rozbije torpédoborec jako ořech. Několik Zirkonů nevyhnutelně potopí i letadlovou loď. Zirkon prostě dělá to, na co je určen: metodicky potápí obrovské a nemotorné letadlové lodi jako když střílíte pistolí do řady lahví od piva.'“
„Článek v digitálních novinách Svpressa výmluvně nazvaný ‚Putinovo ultimátum: Rusko… pohřbí celou Evropu a dvě třetiny Spojených států do 30 minut‚ to rozvádí do detailu:
‚Kreml bude muset dokázat svou pozici činy. Přivést ‚partnery‘ k jednacímu stolu je pravděpodobně možné pouze nátlakem. Ekonomicky nemůže Ruská federace Západu konkurovat. Takže jedinou možností je válka.‘ Vojenský expert Konstantin Sivkov věří, že ‚k přivedení USA a NATO k jednacímu stolu je zapotřebí nějaký druh super zbraně, abychom… demonstrovali naše odhodlání udeřit, pokud se NATO rozšíří. A pak vás mohu ujistit, že se Západ bude bát…. Je naivní spoléhat se na diplomatické procedury […] Ruská iniciativa je signálem, že jsme připraveni přijmout velmi radikální opatření. Pokud odmítnete naše návrhy, tak si za to, co se stane, můžete sami.'“
Oficiální reakce
Tisková tajemnice Bílého domu Jen Psaki uvedla, že Spojené státy budou vše konzultovat se svými spojenci.
Mluvčí polského ministerstva zahraničí Lukasz Jasina dodal: „Rusko není členem NATO a nerozhoduje o záležitostech souvisejících s NATO.“
Ukrajinské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Kyjev má „výhradní suverénní právo“ řídit svou vlastní zahraniční politiku a pouze Ukrajina a NATO mohou určovat svoje vztahy, včetně otázky ukrajinského členství.
Finsko, oficiálně neutrální země, která sdílí hranici s Ruskem, zdůraznilo své právo kdykoliv usilovat o členství v NATO. „Zopakuji to ještě jednou,“ řekl finský prezident Sauli Niinistö.
„Manévrovací prostor a svoboda rozhodování Finska zahrnují i možnost vojenského zapojení se a podání žádosti o členství v NATO, pokud to sami uznáme za vhodné.“
Švédská ministryně zahraničí Ann Linde dodala:
„Je nezbytné mít světový řád založený na pravidlech, v němž platí mezinárodní právo a v němž má každá země právo na svou vlastní bezpečnostní politiku. Odmítnutí jakéhokoliv budoucího rozšiřování NATO omezí možnosti činit nezávislá politická rozhodnutí.“
Tváří v tvář ruskému nátlaku se slabým článkem Západu zdá být Německo. Německý kancléř Olaf Scholz chce obnovit vztahy s Moskvou a plánuje osobní schůzku s Putinem v lednu 2022.
Německý deník Bild 3. ledna 2022 uvedl, že Scholz hledá ve vztazích s Moskvou „nový začátek“. To znepokojilo menší evropské země, které se obávají, že se Německo s Putinem dohodne za jejich zády. V rozhovoru pro Bild bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves řekl:
„Všichni jsme uvítali Annalenu Baerbock ve funkci německé ministryně zahraničí a doufali jsme, že přesune zaměření německé zahraniční politiky na lidská práva a dodržování základních hodnot. Evropa v podstatě doufala, že nová německá vláda bude znamenat konec merkantilismu, ale pak se kormidla chopil pan Scholz. To, co nyní vidíme, je bohužel jen pokračováním toho, co již známe, a není to dobrý začátek jeho funkčního období. A není to dobrý vývoj pro evropskou jednotu.“
Vybrané komentáře
Bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen v komentáři publikovaném na zpravodajském serveru Politico varoval, že Putin usiluje o ruskou kontrolu nad bezpečností střední a východní Evropy:
„Podle nových ruských návrhů by NATO muselo žádat Moskvu o souhlas s rozmístěním svých jednotek ve střední a východní Evropě, muselo by se zdržet ‚jakýchkoliv vojenských aktivit‘ ve východní Evropě, na jižním Kavkaze a ve střední Asii, a nesmělo by v blízkosti Ruska pořádat jakékoliv vojenské cvičení. Dohoda také požaduje písemnou záruku, že Ukrajině nebude nabídnuto členství v NATO, a návrh smlouvy se Spojenými státy jim zakazuje posílat válečné lodě a letadla do ‚oblastí, odkud mohou zasáhnout cíle na území druhé strany,‘ např. do Pobaltí a Černého moře.“
„Toto není seriózní návrh od člověka, který chce mír.“ „Putin umí vytvářet krize, aby je později sám mohl hasit – chová se stejně jako hasič, který se snaží uhasit požár, který sám založil. Putin se domnívá, že pod hrozbou invaze na Ukrajinu budou USA a další západní mocnosti jednat přímo s Kremlem – potenciálně bez svých východoevropských a pobaltských spojenců – a nabídnou mu ústupky. Tak mu umožní udržet si vliv nad bývalými sovětskými zeměmi výměnou za mír.“
„Putin má v ruce mizerné karty, ale hraje s nimi dobře – jeho taktika však bude úspěšná jenom tehdy, když mu ustoupíme. NATO musí přinutit Putina, aby přestal blufovat.“
„Ohledně budoucího rozšiřování by se USA a NATO neměly za žádných okolností k ničemu zavazovat – ať už skutečně nebo de facto…. NATO nesmí umožnit Putinovi ve věci svého rozšiřování hrát roli vyhazovače.“
„NATO nemůže vyjednávat s pistolí u spánku. A pokud nyní ustoupíme, tak tento signál uslyší hlasitě a jasně jak demokratické země, které na nás spoléhají, tak i autokraté, kteří nás moc nemusí a bojí se naší svobody.“
Americká bezpečnostní expertka narozená v Rusku Rebekah Koffler prohlásila, že důkazy o tom, že se Rusko chystá napadnout Ukrajinu, jsou přesvědčivé a že Putin využívá slabosti prezidenta Joea Bidena:
„Ruský lídr… věří, že se mu naskytla příležitost jednat. Obává se, že se riziko vstupu Kyjeva do NATO zvýší, pokud se k moci v USA dostane… silnější lídr. Putin také ví, že Pentagon se teprve začíná přeorientovávat z protiteroristických operací na novou strategii zaměřenou na mocnosti, jako jsou Čína a Rusko.“
„Ruští vojáci jsou jako vždy v minulosti připraveni bojovat v mrazu a Putin se zřejmě domnívá, že Západ se nebude brodit sněhem, aby pomohl Ukrajině. Putin se chystá Washington vyšachovat ze hry, neboť je povzbuzen svou schopností Západ ošálit – například invazí do Gruzie a obsazením Krymu – a schopností vydupat si ústupky od Joea Bidena.“
„‚Experti‘ Bidenovy administrativy se asi bohužel opět chytí do Putinovy pasti – stejně jako Obamovi ‚experti‘, kteří lehkovážně usilovali o ‚reset‘ vztahů s Ruskem.“
Expert na zahraniční politiku z Brookings Institution Steven Pifer napsal, že podstata ruských požadavků a způsob, jakým byly zveřejněny, naznačují, že Putin to s vyjednáváním se Západem nemyslí vážně:
„Nepřijatelné podmínky v obou návrzích dohod, jejich rychlé zveřejnění ruskou vládou a imperativy používané ruskými představiteli k popisu požadavků Moskvy vzbuzují obavy, že Kreml si může přát zamítnutí svých požadavků. Umístění ozbrojených sil poblíž Ukrajiny by pak Moskva mohla uvést jako další záminku k vojenské akci proti svému sousedovi.“
Zkušený geopolitický analytik Andrew Michta, píšící pro vysoce ceněný blog 19fourtyfive, napsal, že Putin se snaží rozdělit NATO, ponížit Západ a vyhnat Spojené státy z Evropy:
„Soudě podle rozsahu požadavků, které Rusko předložilo ve dvou takzvaných ‚návrzích smluv‘ s NATO a USA, si Moskva nemůže dělat iluze, že by její požadavky byly akceptovány. Tyto požadavky by totiž vytvořily podmínky, které by podkopaly schopnost NATO a USA spolupracovat se svými spojenci a přetvořily by tak euroatlantickou bezpečnost. Putin se možná již rozhodl k vojenskému řešení a výzvy Západu k vyjednávání by mohly být součástí „maskirovky“ [1] a mohly by tak poskytnout Moskvě casus belli (důvod k válce). Moskva by pak mohla tvrdit, že Washington odmítl zvážit její požadavky.“
„Pokud mají požadavky na vyjednávání nějaký větší cíl, tak je tímto cílem snaha Alianci rozdělit. A co je nejdůležitější – myšlenka, že by Rusko potřebovalo písemnou smluvní záruku, aby zabránilo vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO, je absurdní. Putin dobře ví, že dokud bude okupovat Doněck a Luhansk na Ukrajině a Abcházii a Jižní Osetii v Gruzii, tak tyto země nemají šanci dostat se do NATO, protože hlasování o rozšíření aliance by ve skutečnosti bylo hlasováním o vstupu do války s Ruskem. Požadavek Moskvy stvrdit tento status quo smlouvou tedy je pouhou snahou o ponížení Západu.“
„Je kriticky důležité zvážit, co by se mohlo stát, kdyby Rusko napadlo Ukrajinu, a co by se mohlo stát, pokud nezačneme přemýšlet o dlouhodobém dopadu této krize. Pokud k druhému ruskému útoku na Ukrajinu skutečně dojde, tak by tento útok měl Západu posloužit jako hodně opožděný signál ohledně ruských plánů na vytvoření exkluzivní sféry vlivu ve východní Evropě a snah Moskvy o uplatňování vlivu ve střední Evropě, v obranném perimetru NATO….“
„Pokud by reakce na ruskou invazi na Ukrajinu byla v tom samém duchu jako dosud, tak by se bezpečnost Evropy dramaticky zhoršila. Zóna soupeření by se z východní Evropy přesunula do střední Evropy a do pobaltských států, kde by další Putinovy požadavky mohly způsobit de facto ‚finlandizaci‘ Pobaltí a tlak na USA a NATO, aby ze zemí střední a východní Evropy – zejména z Polska a Rumunska – stáhly své ozbrojené síly. V tomto scénáři by se Putin zaměřil na Německo jako svého ‚preferovaného partnera‘ s očekáváním, že použitím své ‚energetické zbraně‘ [2] by Moskva mohla nakonec přesvědčit Berlín, aby ‚neobismarckovsky‘ ovládl Evropskou unii, což by Evropu rozdělilo na dvě sféry vlivu a v důsledku toho by se Spojené státy staly pro celkovou strategickou rovnováhu v Evropě irelevantními.“
Americká expertka na zahraniční politiku Anne Pierce varovala, že Spojené státy a Evropa se nacházejí v „bodu zlomu“:
„Pokud proti Rusku rozhodně nezakročí a nezabrání mu zabrat Ukrajinu, tak vyšlou nebezpečnou zprávu Číně ohledně Tchaj-wanu, umožní Rusku vyvíjet nátlak i na ostatní bývalé sovětské satelity, a dále zničí svoji mezinárodní reputaci, která už je po zradě Afghánistánu a neúspěšných diplomatických tanečcích s Íránem stejně v troskách. Okno příležitosti odradit Rusko od rozpoutání velké války a od dobytí Ukrajiny zintenzivněním jeho současné kampaně polovojenských útoků, dezinformací, energetického vydírání a hrozeb podporovaných eskalací situace se uzavírá.“
„Je již téměř pozdě změnit rafinované jednání Vladimira Putina a upřít Rusku klíčové geopolitické území a znemožnit mu historicky významnou porážku demokracie. Západ by měl na Rusko okamžitě uvalit tvrdé sankce, poskytnout Ukrajině seriózní obrannou pomoc, demonstrovat jednoznačnou podporu ukrajinské suverenitě a projevit své morální a strategické odhodlání. Současné trendy a chování Západu v minulosti však bohužel neposkytují žádný důvod k optimismu, že se ‚svobodný svět‘ této výzvě postaví….“
„Tváří v tvář alarmujícímu postupu Ruska a jeho bezostyšnému pohrdání mezinárodními normami lídři Západu zaváhali a nepřinutili Rusko za jeho chování tvrdě zaplatit. ‚Vyjádřili znepokojení‘, souhlasili se smlouvami, které dávají Rusku výhody, a nedokázali prosadit ani dodržování těchto smluv. A pak z času na čas uvalili na Rusko neškodné sankce. Nečinnost lídrů Západu je v přímém kontrastu s Putinovou akceschopností….“
„Nedávné reakce Západu na ruskou agresi připomínají Mnichovskou dohodu. V naději, že uspokojí nároky Adolfa Hitlera a odradí jej od toho, aby chtěl ještě víc, strčil Západ hlavu do písku, ignoroval Hitlerovy obrovské ambice a eskalující zvěrstva a donutil Československo k ústupkům, které Německu usnadnily jeho okupaci. Historie a neschopnost Západu nalézt velkorysý kompromis, který by Putina zastavil, nám naznačuje, kam to všechno pravděpodobně povede.“
Francouzská historička Françoise Thom vyzvala Západ, aby se probudil:
„Člověk má při čtení západního tisku dojem, že se nic neděje. Zdá se, že obyvatelstvo Západu nechápe, co je v sázce. Myslí si, že se rozhoduje pouze o osudu Ukrajiny, která je zajímá ještě méně než Arménie…. Podobají se těm, kteří v roce 1939 věřili, že Hitlerovy požadavky budou omezeny na Gdaňsk. Stačí se však podívat na texty smluv navržené Moskvou, abychom pochopili, že v sázce je něco úplně jiného….“
„Jedním slovem, Rusko požaduje, aby NATO spáchalo sebevraždu, a aby se Spojené státy degradovaly do role regionální mocnosti…. V důsledku toho bude mít Rusko v Evropě navrch. O západoevropských zemích není potřeba pochybovat, přičemž Moskva počítá s kolaboranty, které si léta vychovávala v rámci evropských vládnoucích elit: právě jim vyslala silný signál jmenováním Françoise Fillona [bývalého francouzského premiéra] ředitelem petrochemického gigantu. Sibur. ‚Rusofobní‘ země, které se hegemonii Moskvy brání, se bez americké podpory budou muset sklonit před nevyhnutelným….“
„Jako občané Západu musíme nejprve pochopit skutečný stav věcí, jakkoliv to pro nás může být nepříjemné, protože v demokratických státech jsme zvyklí spíše na marné akce než na boj o zachování našich zemí. A musíme se vymanit z ruských lží….“
„Když Moskva mluví o ‚bezpečnosti‘, tak to musíme chápat jako ‚ruskou nadvládu‘ a ‚ruskou beztrestnost‘, protože o tom to celé je. Podle názoru Kremlu může vše, co nemá pod kontrolou, kremelský režim ohrozit…. To, čeho se Moskva obává na Ukrajině, není pár instruktorů NATO, ale svoboda. Moskva si přeje odzbrojenou Ukrajinu, aby mohla zastrašit kyjevské rebely a aby mohla na Ukrajině nastolit režim nenáviděný obyvatelstvem, a proto totálně závislý na Kremlu….“
„Pokud se Rusku podaří USA vyhnat z Evropy, bude se brzy cítit ohroženo svobodami západoevropských zemí a pod záminkou zajištění své ‚bezpečnosti‘ projeví v naší zemi [Francii] stejné odhodlání jako v Rusku zotročit média, vymýtit demokratické instituce a nezávislé politické strany….“
„V letech 1946-7 jsme věděli, že za svobodu stojí za to zemřít a to je dnes evidentně již zapomenuto. Po Mnichovské dohodě uzavřené v roce 1938 se Západ styděl, že nechal Československo napospas Hitlerovým spárům. Dnes jsme zbaběle nechali ve štychu Ukrajinu, a neuvědomujeme si ani naši potupu, ani nebezpečí toho, že ustupujeme agresorovi. Chováme se jako Byzantinci, kteří diskutovali o pohlaví andělů, ačkoliv osmanské vojsko již útočilo na městské hradby.“
Soeren Kern je významný spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.
Převzato z Gatestone Institute prostředníctvm Konzervativních listů.
Ta otázka by měla znít opačně co vlastně chce EU a USA,dostat se na Ukrajinu ?K čemu nám bude členství Ukrajiny v EU dobré, země je politicky nestabilní ovládaná oligarchy, finanční pomoc tam většinou skončí v černé díře, nejlepší řešení neutrální statut s hospodářskou pomocí,je to EU a USA co tlačí Rusko do kouta a tak dlouho až Rusku dojde trpělivost
Je zajímavé, že západní komentátoři, média, analitiky a "analitiky" píšou o válce jako o velice pravděpodobném scénáři už s takovou lehkostí a agilitou, jakoby je ta možnost války snad i lákala.
Naproti tomu tón v Ruských sdělovacích prostředcích (i oficiálních) je mnohem rezervovanější.
Nedelejme si iluzi: scénář vojenského vpádu na Ukrajinu určitě spočítan je, protože se jedná o standardní vojenský plánovací postup. Ale čeho by se tímto mělo dosáhnout? Na tuto otázku jsem nečetl ani jednu rozumnou odpověd - pouze všeobecné skazky o šíření sféry vlivu atd... Jenže média natolik úchvatně se přesvědčují, že zrovna toto Putin potřebuje, že už tomu i sami uvěřily.
Jedna věc je mít možnost, druhá je mít záměr. A v tomto v ohledu na Rusko…