Válka na Ukrajině trvá již skoro tři roky. Přinášíme rozhovor s bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR generálem Jiřím Šedivým, který, jak je u něj zvykem, popisuje realitu konfliktu na Ukrajině i stav ukrajinských a ruských vojsk bez příkras. Generál Šedivý hovoří mimo jiné o zásadních chybách, kterých se dopustila ukrajinská strana, nesmyslnosti kurské operace či angažmá severokorejských vojsk, které neznamená žádnou výraznou eskalaci.
Blíží se třetí výročí vpádu Ruska na Ukrajinu. Situace na východních bojištích se pro Ukrajince nevyvíjí příliš optimisticky. Západní pomoc Ukrajině pokulhává a snižuje se. Chce vůbec Západ, aby Ukrajina Rusko porazila?
Západ samozřejmě chce, aby Ukrajina válku s Ruskem vyhrála. Ale i Západ má určité limity, například politické, které jsou spojeny s fungováním Severoatlantické aliance a obavou, že při nesprávném rozhodnutí může dojít k eskalaci a zatáhnutí NATO do války. Takové obavy jsou zcela legitimní a logické.
A nesmíme také zapomínat na limity ekonomické a materiálové. Ano, neustále se debatuje o tom, že evropský průmysl není schopen vyrábět to, co ten ruský apod., ale musíme si uvědomit, že my nejsme ve válečném stavu! Evropské ekonomiky nejsou převedeny na válečnou výrobu tak, jako to vidíme v Rusku. Stále fungujeme v normálním prostředí konkurenčního obchodování a výroby. Představa, že někdo vydá rozkaz, že se bude vyrábět milion nábojů za rok a všichni ostatní to budou respektovat, prostě neodpovídá realitě. Domnívám se, že toto jsou hlavní faktory, proč západní pomoc Ukrajině je taková, jaká je.
Ukrajinci dlouhodobě žádají o povolení útočit západními zbraněmi do hloubky ruského území, ale zatím bez úspěchu. Rozváže Západ Ukrajincům už konečně ruce?
Nesmíme zapomínat, že Ukrajina má i své vlastní prostředky, kterými je schopna provádět údery do výrazně větší hloubky ruského území než těch cca 500 km, na které by dosáhly zvažované západní zbraně. Ukrajina nedávno představila novou balistickou raketu, která má teoreticky dosah přes 500 km. Ukrajina není tak úplně bezbranná. Samozřejmě, že potřebuje takových prostředků mnohem více a my bychom se měli konečně rozhodnout tak, že Ukrajina má právo se bránit. Pokud takové prostředky dostala, anebo dostane, má mít právo je používat. Ale zase jde o politickou debatu a politické rozhodnutí, které pravděpodobně bude ještě nějakou dobu trvat.
Je potřeba také vidět, že Ukrajina má i vlastní limity v lidském potenciálu, který je výrazně menší než ruský. Ukrajina také udělala některé chyby a chybná rozhodnutí, která tento deficit ještě prohloubily.
Je potřeba vidět, že Spojené státy americké nemají problém jenom v Evropě na Ukrajině, který řeší se svými spojenci, ale mají větší problémy a větší výzvy v Indočíně a na Blízkém východě. A to jsou cíle, které USA musí řešit naléhavěji než Ukrajinu.
Jinými slovy, konflikt na Ukrajině je pro USA bojištěm druhého řádu a především se připravuje na střet s Čínou? Oslabení Ruska je jen bonus?
To je sice pravda, ale nesouvisí to s tím, že by USA nechtěly nechat Ukrajinu zvítězit a jenom udržují ten konflikt na nějaké úrovni, která oslabuje Rusko. Tak to není. Dnes už to říkají velmi otevřeně i američtí politici, že Ukrajina je především evropský problém. Od počátku to byl evropský problém a my jako Evropa jsme jej nebyli schopni vyřešit.
Nedávno si ukrajinský prezident Zelenskyj postěžoval, že ze slíbené americké pomoci z dubna tohoto roku zatím obdrželi jen cca 10 %. To je docela problém…
Prezident Zelenskyj řekl, že to není problém politického rozhodnutí, ale realizovatelnosti a s tím spojené byrokracie. Samozřejmě ve finále je to jedno. Na druhou stranu ta pomoc není a nebyla vázána na jedno krátké období. USA neřeší jen Ukrajinu. Faktem také je, že prezident Zelenskyj je někdy velmi netrpělivý. Pokud se bavíme o některých deficitech, které dnes Ukrajina má, tak je to loňská dlouho odkládaná mobilizace a špatně vedená a špatně rozhodnutá ukrajinská protiofenziva. A problémem je i letos odsouhlasená mobilizace se sníženými počty a velmi sporná ofenzíva v Kursku. Tady se řetězí problémy, které se sčítají. Ale zásadní deficit, který dnes Ukrajina má, je v omezeném počtu vojáků a jejich motivaci. Velká část těch, kteří přišli dobrovolně bránit Ukrajinu na počátku ruské agrese, je buď vyčerpaná, nebo zahynula.
Projevila se v ukrajinské strategii, jak vzdorovat ruskému agresorovi, výměna na postu šéfa ukrajinské armády?
Odvolaný generál Zálužnyj už na podzim loňského roku avizoval, že protiofenziva nesplnila svůj cíl a pokud se Ukrajina chce pokusit o něco dalšího, musí přijít zásadní změny. Domnívám se, že už při plánování loňské protiofenzivy hrály významnou roli politické tlaky, které ovlivňovaly vojenská rozhodnutí. Generál Zalužnyj tehdy řekl, že potřebuje další zhruba půl milion vojáků. Nakonec byl vyměněn za generála Syrského, který zřejmě akceptoval tlak na významné snížení počtu mobilizovaných. Generál Syrskyj asi v řadě věcí podléhá tlaku, který přichází z politické úrovně, v jejímž čele stojí prezident Zelenskyj. Svědčí o tom mimochodem i operace v Kurské oblasti. Žádný vojenský velitel na strategické úrovni by ji nemohl zahájit v okamžiku, kdy na jiných místech fronty vojáci prohrávají nebo ustupují a neměl by zároveň další hodně silné zálohy, které by mohl použít ještě nad kvótu vojsk vyslaných do Kurské oblasti. Evidentně Ukrajinci v Kursku vyčerpali zálohy, které měli k dispozici.
Comments