Zaručené zprávy z úst některých politiků i vojáků o tom, že Rusko v lednu napadne Ukrajinu, jsou neuvážené a celou situaci jen zhoršují. A ve svém důsledku nahrávají ruskému vládci Putinovi, píše v analýze generál Jiří Šedivý.
Situace na východním křídle NATO není určitě optimální a je nutné udržet emoce „na uzdě“. V jejím hodnocení ale nelze vytrhovat z kontextu některé segmenty a jiné opomíjet. Tendence k tomuto stavu byly zřetelné již dlouho. Jen jsme je nechtěli vidět v pravém světle a někdy byly naše kroky málo uvážené. O tom, že Putin nedlouho po svém nástupu deklaroval svůj zámysl obnovit vliv Ruska v hranicích bývalého sovětského impéria, jsme přece věděli.
Podle Putinova názoru byl rozpad SSSR největší katastrofou dvacátého století. Své odhodlání demonstroval už v roce 2008 v krátké válce s Gruzií, kdy Rusko obsadilo Jižní Osetii, a v roce 2014 rozehrál dobře známou situaci na východní Ukrajině včetně anexe Krymu. Tendence po znovurozšíření ruského vlivu byly také dlouho patrné z budování celé sítě zásobování Evropy energetickými surovinami, především pak plynem. Debaty okolo výstavby plynovodu Nord stream a nyní Nord stream 2 jasně ukazovaly na cíl zvýšit závislost Evropy na Rusku v této významné části zajištění energetické bezpečnosti.
Vojenská spolupráce mezi Ruskem a Čínou
Ačkoli bezpečnostní experti neúnavně upozorňovali na tento nebezpečný trend, politická rozhodnutí založená na zcela evidentně špatných analýzách ruských záměrů v prosazování národních zájmů nás přivedly do současného stavu dramatického zvyšování ceny plynu. Už řadu let je znám trend změny podstaty „Šanghajské organizace pro spolupráci“, která se mění z organizace ekonomické spolupráce na organizaci spolupráce vojenské. Dnes je tak více platformou pro prohlubování vojenské spolupráce mezi Čínou a Ruskem s tendencí skutečného spojenectví obou států. Tuto zásadní změnu nedávno oznámila jak ruská, tak čínská strana. Z celkového pohledu je tento trend nebezpečnější než napětí na východní hranici Ukrajiny.
Nezapomeňme na ruské angažmá v Sýrii a následný návrat do této strategicky významné oblasti a rovněž na sbližování Turecka s Ruskem. To vede k pochybnostem o spolehlivosti Turecka jako partnera v NATO a k oslabování jižního křídla NATO. V Čechách přehlížíme soupeření o vliv v oblasti Severního ledového oceánu jako cestu k ohromným zásobám energetických surovin a možnosti kontrolovat severní komunikační linie, které se otevírají následkem globálního oteplování.
Situace na polsko-běloruských hranicích je jen „nevýznamnou epizodou migrační krize“, kterou sice vyvolal běloruský prezident Lukašenko, ale která zároveň ukázala, jak je Evropa zranitelná, i když se nakonec (doufejme) podařilo tuto krizi zvládnout. Celkově Evropa ukazuje svoji slabost a stále i značnou závislost na USA v oblasti bezpečnosti.
USA, ačkoli jsou Ruskem napadány jako hlavní viník tohoto napětí, mají svůj největší problém v západní oblasti Tichého oceánu, kde je centrem sporu Jihočínské moře. Oslabování USA tím, že musí věnovat pozornost dvěma od sebe velmi vzdáleným oblastem, je dobré jak pro Rusko, tak pro Čínu.
Ideální čas na posílení pozice Putinova režimu
Evropa je kontinent nejvíce zasažený covidovou pandemií a také mimořádně strádající narušením zásobování z Číny a následným omezováním výroby, zejména v automobilovém průmyslu. Putin v čele Ruska pravděpodobně vyhodnotil, že je doba, kdy lze posílit pozici Ruska, a proto nejdříve pohybem vojsk v západní části Ruska, již poněkolikáté v tomto roce, vyděsil celou Evropu, zejména její východní státy. Vyprovokoval představitele Ukrajiny nejenom k zbytečně kategorickým výrokům, ale i k posilování armády a k vojenským akcím. Už jen toto Ukrajinu výrazně vyčerpává, potřebuje naopak klid pro budování své společnosti. Jakákoli chyba ukrajinského vedení ve východní části země může vést k opakování scénáře z Gruzie v roce 2008.
Řada požadavků, které Putin vznesl na adresu NATO, je značně přehnaných. Je zřejmé, že jádrem je striktní požadavek na zastavení rozšiřování NATO dále na východ, což v zásadě znamená zastavit proces sbližování Ukrajiny a Gruzie s NATO. Druhým zásadním požadavkem je zastavit rozmisťování prostředků americké protiraketové obrany, která by mohla výrazně omezit schopnosti Ruska vybalancovat deficit kvality ruské armády v porovnání s armádou USA, zejména pak jeho jaderných kapacit. Rusko považuje prostředky protiraketové obrany za schopné vypouštět i rakety s plochou dráhou střely, což by přímo ohrožovalo značnou část území Ruska včetně Moskvy.
Řada dalších věcí je méně významných a mohou být tématem pro debatu v rámci vyjednávání o bezpečnostních zárukách, které Rusko požaduje. Ale akceptováním ruských požadavků, tak jak jsou formulovány, by v zásadě znamenalo legalizaci ruského vlivu nejméně v hranicích bývalého Sovětského svazu. Putinovi určitě jde o jednání, ale v pozici, která by byla mnohem silnější než v minulosti. Demonstrace síly několika vševojskových divizí je pozadím, na kterém se má celá „ruská ruleta“ odehrát.
Pojem „ruská ruleta“ není úplně mimo realitu. Rusko určitě v lednu masivně nezaútočí na Ukrajinu, jak to někteří politici i vojáci předávají sdělovacím prostředkům. K takovým tvrzením chybí řada dalších nutných zjištění. K „masivnímu“ útoku na Ukrajinu by muselo již dnes Rusko provést řadu opatření, která by bylo možné ověřit běžnými zpravodajskými postupy. Pokud si ovšem sami některé informace nevymýšlíme, nebo nepřeháníme. Například už dnes by musely být předsunovány zásoby potřebné pro vedení delší operace takového množství vojska. Určitě by neunikla pozornosti veřejnosti příprava teritoria, které by bylo ovlivněno bojovou činností v přilehlých oblastech. To se nedá provést během několika týdnů. Určitě by již probíhala intenzivní dezinformační kampaň na území Ukrajiny a také působení na vlastní, tj. ruské obyvatelstvo. Velmi pravděpodobně by docházelo k pokusům o radikalizaci ruských menšin ve státech, které byly dříve součástí SSSR.
Dosavadní kampaň takové intenzity nedosahuje. Rozsáhlé bojové nasazení by vyžadovalo následné doplňování vojsk o zraněné a zabité vojáky. Příprava k mobilizaci části mužské populace by určitě vyvolala odezvu v ruské společnosti. Není známo nic o přípravě ruského zdravotnictví na příjem velkého množství zraněných vojáků. Již dnes by Rusko vytvářelo zvýšené zásoby pohonných hmot, jinými slovy, nedostatek zásobování Evropy ropou by byl výraznější než problém v zásobování plynem. Našel bych další projevy přípravy na válku s Ukrajinou, která by byla poměrně vleklá, i když ruský ministr zahraničí Lavrov vyhrožoval, že pokus Ukrajiny vojensky zasáhnout v oblasti separatistických republik by znamenal zničení Ukrajiny.
Dokud se jedná, neválčí se
Je tedy potřebné využít ruského seznamu požadavků k zahájení rozhovorů při dodržení i našich „červených linií“ podobně, jako to avizuje Putin. Ale dokud se jedná, neválčí se. Ostatně USA tímto směrem postupují. Jiným problémem jsou zmíněné separatistické republiky a jejich vztah k Ukrajině na jedné straně, k Rusku na straně druhé. V tomto případě by ale pravděpodobně Rusko použilo podobný scénář jako v roce 2014 a dalších letech.
Informace ruských představitelů o zjištění, že se Ukrajina chystá k použití chemických zbraní jsou až příliš podobné tomu, co známe z bojů v Sýrii. Tento region Ukrajiny je naším slabým místem a další destabilizací východu Ukrajiny by byla země citelně zasažena. K tomu směřuje i dezinformační kampaň, kterou Rusko proti Ukrajině vede. Nedá se ale říct, že by Ukrajina byla stranou sporu bez chyb. Když nic jiného, prezident Volodymyr Zelenskyj „strategickou komunikaci“ nezvládá.
Putinův cíl je jednat a ve velmi složitém globálním bezpečnostním prostředí a za demonstrování vojenských schopností doufá v dosažení mnohem lepšího výsledku v jednání s NATO a USA než fiasko, která zažil prezident Gorbačov. Kvůli složitosti celé situace a za harašení velkého počtu zbraní může chyba na obou stranách vést ke katastrofě. Snad ale ne ještě dnes. Kdysi generálové obou znepřátelených táborů – NATO a Varšavské smlouvy – takové krize zvládli, a to v době studené války. Proč by se tato situace nedala zvládnout i dnes? Věřme, že vyjednávací týmy USA a Ruska najdou oboustranně schůdné řešení.
Comentarios