Na výklad toho, co se stalo v posledních týdnech v Afghánistánu na konci dvacetiletého působení západních armád, si budeme muset ještě počkat. Pád Kábulu a chaotická evakuace vojáků a afghánských spolupracovníků stále probíhá a prim zatím hrají pochopitelně emoce. Ale leccos jsme se už dozvěděli o tom, jak k evakuaci afghánských spolupracovníků české armády (a jejich rodin) přistupovala vláda v čele s Andrejem Babišem.
Jeden by se mohl nechat přesvědčit, že v nastalém zmatku a rychlosti, s jakou padlo hlavní město Afghánistánu, česká strana obstála bez ztráty kytičky. Podařilo se uskutečnit tři evakuační lety a celkem přivézt sto sedmdesát Afghánců. Jak na tiskovém brífinku 19. srpna sdělil premiér, z Kábulu se podařilo dostat všechny, kteří k tomu byli určeni.
Ještě v sobotu 14. srpna česká vláda totiž počítala pouze s tím, že našim afghánským spojencům zaplatíme, ale probůh nikoho si domů nepřivezeme. Počítalo se jen s jednotkami přemístěných Afghánců, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky.
Ani jednoho migranta!
Trio Babiš, Hamáček a Kulhánek (nikoli Metnar, který jako obvykle kamsi zmizel) si tak připsalo solidní úspěch, pomineme-li fakt, že v Kábulu zůstali ještě další afghánští spolupracovníci, kteří však nebyli na našem seznamu vytipovaných a prověřených osob. Ale budiž. Problém je v tom, že relativně úspěšná evakuace proběhla navzdory našim politickým reprezentantům. Proběhla jen díky obrovskému nasazení našich vojáků a pracovníků ministerstva zahraničních věcí. A to i přesto, že jim do poslední chvíle vláda házela klacky pod nohy.
Ještě v sobotu 14. srpna česká vláda totiž počítala pouze s tím, že našim afghánským spojencům zaplatíme, ale probůh nikoho si domů nepřivezeme. Počítalo se jen s jednotkami přemístěných Afghánců, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Větší počet by český volič dva měsíce před parlamentními volbami jen těžko rozdýchal. Celý dlouhodobě připravovaný program tak byl prezentován jako přísně tajný přesně tak, aby se nedal kritizovat. Nikdo nemohl rozporovat, že evakuační program musel podléhat utajení z bezpečnostních důvodů, a tedy nebylo možné sdělovat jména, funkce a data transportů. Kolika Afghánců se program měl týkat a jaká pomoc jim bude nabídnuta, nám sice sdělit mohli, ale to by se voličům Babiše a Hamáčka nelíbilo. Nechceme tu přece ani jednoho migranta! A druhá část populace by se pak zděsila, jak cynicky a zbaběle jsme se na naše spolupracovníky vykašlali.
I největší cynik Babiš pochopil, že je třeba jednat
Pak ale mediální prostor zaplavily srdcervoucí záběry z kábulského letiště, nevládní organizace začaly přinášet příběhy našich jednotlivých spolupracovníků a i největší cynik Babiš, respektive jeho mediální spolupracovníci, pochopili, že musí začít jednat.
Armáda České republiky, pracovníci ministerstva zahraničí a média nakonec neuvěřitelným úsilím zachránili SKORO všechny afghánské spolupracovníky navzdory cynickému přístupu našich vládních činitelů. Ti se teď mohou bít v prsa a udělovat si medaile, ale jejich jedinou zásluhou je, že neudrželi nervy na uzdě a podlehli tlaku, že budou vypadat jako zrádci a zbabělci.
Teď už nikdo nemůže říkat, že česká vláda své afghánské spolupracovníky nezachránila. A že jich tam ještě pár desítek dalších zůstalo? Ti přece nesplňují kritéria nebo neprošli bezpečnostním screeningem. Je čas rozdat si medaile a státní vyznamenaní. A svět ať si klidně dál evakuuje. My máme přece SKORO splněno.
Commenti