Aktuální situace v Afghánistánu se vzdáleným pozorovatelům opět jeví značně rozporuplně. Na jednu stranu podstatně ubylo násilí v celé zemi, na druhou značná část obyvatel strádá kvůli nenaplnění základních životních potřeb. Jaká je reálná situace v Afghánistánu popisuje Petr Uzsák, bývalý přidělenec obrany České republiky v Pákistánu a Afghánistánu.
Jak už jsem několikrát uvedl, celý region je po celá desetiletí velmi nestabilní a tradičně konzervativní uspořádání afghánské společnosti zlepšení situace také příliš nepomáhá, zejména kvůli klanovým a lokálním zájmům. Popsané skutečnosti vytváří směsici faktorů, kdy je velmi jednoduché lidi ovlivnit, a to zejména na náboženském základě. Jde o to, že zdejší obyvatelé jsou za víru ochotni doslova krvácet, a právě na náboženské bázi je u nich možné velmi snadno vyvolat všechny druhy emocí, včetně těch nejhorších. A pro někoho, kdo má k dispozici patřičné mocenské a technické nástroje, není problém ovlivňovat veřejné mínění, či zhoršovat společenskou situaci v souladu s vlastními cíli, ať už jsou jakékoliv. Vůbec přitom není podstatné, zda se tito vlivoví aktéři nachází v Afghánistánu či v zahraničí.
Vyhrát válku neznamená vyhrát mír
Talibánská vláda za uplynulé měsíce bolestně zjišťuje, že jedna věc je vyhrát válku, a úplně jiná záležitost je vyhrát mír, obrazně řečeno. Tedy, že zodpovědná a efektivní správa země je složitější proces, než to vypadalo při jejich postupu z hor a venkova směrem do měst, kdy přicházeli násilně převzít moc. Ke správě státu je samozřejmě zapotřebí patřičně vzdělaných odborníků z různých oborů, jako je zemědělství, energetika, veřejná správa, školství, ekonomie nebo hydrogeologie. I takoví už v Afghánistánu jsou, otázkou však zůstává, zda mají možnost svou profesi uplatnit v praxi, nebo zda je nová vláda dokáže zaplatit. Nemluvě o tom, že už mohli zemi ze strachu před represáliemi dávno opustit. Ale původní obavy, že Talibán bude masově zabíjet všechny státní zaměstnance minulého režimu, se naštěstí zatím neukázaly jako podložené. Sice se v médiích objevily zprávy o popravách a mizení bývalých příslušníků bezpečnostních složek, ale je nejasné, nakolik jsou takové informace hodnověrné a nakolik jde o organizovanou akci. Pokud média spekulovala o počtu desítek osob, může jít patrně o lokální záležitost nebo o vyřizování minulých účtů.
Talibánská vláda za uplynulé měsíce bolestně zjišťuje, že jedna věc je vyhrát válku a úplně jiná záležitost je vyhrát mír, obrazně řečeno. Tedy, že zodpovědná a efektivní správa země je složitější proces, než to vypadalo při jejich postupu z hor a venkova směrem do měst, kdy přicházeli násilně převzít moc.
Konkrétně v této souvislosti Human Rights Watch uvedla, že od nástupu Talibánu k moci v srpnu letošního roku bylo přes sto bývalých příslušníků bezpečnostního sektoru v Afghánistánu zabito či odvlečeno neznámo kam. Je samozřejmě zcela v pořádku, že lidskoprávní organizace sleduje podobné kauzy, je však otázkou, nakolik má relevantní zdroje, či zda se nejedná o nějakou soukromou pomstu na konkrétních osobách, protože se tak mělo stát ve 4 z celkem 34 afghánských provincií. Za současné situace, kdy je celý svět propojen sociálními médii a informace jsou globálně šířeny v řádech minut, si lze těžko představit, že by centrální vládou organizované a prováděné masové exekuce nebyly nikým zaznamenány. Už v době první vlády Talibánu před dvaceti pěti lety, kdy neexistovaly sociální sítě, se svět dozvěděl celou řadu podrobností o řádění tehdejších talibánských bojovníků, ať již vůči vlastním spoluobčanům, cizincům nebo třeba proti takzvaně neislámským kulturním památkám. Lze z toho vyvodit, že současná situace zřejmě už bude jiná.
Snaha o mezinárodní respekt
K nastolení stability a prezentaci pozitivních výsledků přispívá i pokračující snaha talibánské vlády o mezinárodní respekt a uznání, což by jakékoli excesy v Afghánistánu velmi účinně podkopaly a protistraně poskytly velmi pádné argumenty ke zpochybnění úsilí talibánské reprezentace. Nynější vláda potřebuje přesvědčit nadnárodní instituce i cizí vlády, že je spolehlivým partnerem a dosáhnout tak mezinárodní pomoci. To nedávno zdůraznil ministr zahraničí talibánské vlády Amir Khan Muttaqi v rozhovoru pro agenturu Associated Press. Například opětovné zapojení Afghánistánu do mezinárodního bankovního systému je jen jednou z palčivých oblastí, protože jeho přerušení neumožňuje zaslání finančních prostředků od afghánské diaspory ze zahraničí, zvyšuje tak místní ceny a tento fakt významně podvazuje hospodářskou činnost v zemi. Afghánská státní banka se opakovaně snaží situaci stabilizovat vnitřními opatření i jednáními s mezinárodními partnery. Zatím bez výraznějšího úspěchu.
Nedávno proběhlo jednání mezi představiteli USA a Afghánistánu, kde delegace Talibánu opět žádala o uvolnění alespoň části ze zadržovaných deseti miliard USD (asi 220 miliard Kč) vládních prostředků, které jsou zablokovány na amerických účtech po převzetí moci Talibánem. Dále chce hnutí jednat s USA o společném postupu proti mezinárodnímu terorismu, kdy tyto struktury už nebudou mít bezpečné zázemí na afghánském teritoriu.
Talibán rovněž pracuje na budování vztahů s okolními zeměmi, jedním z příkladů může být spolupráce s Pákistánem v oblasti zdravotnictví. Tato země totiž už před dvěma lety vybudovala v Kábulu nemocnici se 300 lůžky, která je nyní, po převzetí moci Talibánem, jedním z mála fungujících zdravotnických zařízení v zemi. Do Islámábádu byli také nedávno vysláni afghánští manažeři na školení k řízení zdravotnických služeb. I to je jedna z možností pomoci. K tomu je potřebné připočítat zásobování léky, kterých Pákistán dodal množství v hodnotě 25 milionů pákistánských rupií (cca 3,1 mil. Kč). Pákistán rovněž odebírá část afghánské zemědělské produkce.
Ani bezpečnostní situace v Afghánistánu nebudí větší obavy. Takové je hodnocení místních lidí i několika cizinců, kteří se v zemi zdržují a sdílejí informace. Násilí vůči civilistům je na mnohem nižší úrovni, což samozřejmě souvisí s rozpadem afghánské federální armády a policie, na kterou se talibánští bojovníci primárně zaměřovali. I to musí být úleva zejména pro venkovskou populaci. Navíc dosavadní afghánská vláda důrazně potírá aktivity mezinárodních teroristických uskupení. Mnohem horší než otázka bezpečnosti je však stav domácí ekonomiky či výživy obyvatel.
Příčin současné neradostné hospodářské situace v Afghánistánu je celá řada, z nich některé byly v médiích probírány, jiné nikoli. Za nejdůležitější považuji ostražitost mnoha států vůči talibánskému režimu, přičemž s ohledem na nedávnou historii se není čemu divit. S tím souvisí neochota států pomáhat vládnoucímu hnutí. Další příčinou je sucho v zemi a z něj vyplývající nízká úroda, dále slabá efektivita místního zemědělství a s tím související nízká potravinová soběstačnost státu nebo navazující nedostatek hotovosti k nákupu potravin ze zahraničí.
Nejde zatím o hladomor v celonárodním rozsahu, ale rizikem je i tzv. kvalitativní podvýživa, kdy ve stravě obyvatel chybí složky důležité pro fungování těla nebo zdravý vývoj dětí. Spolu s horší zdravotní péči nebo genetickými predispozicemi to významně ovlivňuje celkový zdravotní stav populace a zvyšuje závislost na mezinárodních podpůrných programech. Jak vidno, příčin je mnoho, ale společným výsledkem je devastující dopad na afghánskou populaci. A materiální bída s sebou vždy nese příklon strádajících k radikálním řešením či ke kriminálnímu způsobu života. Místní produkce i užívání drog jsou toho jasným příkladem.
Pokud na tuto zemi rozvinutý svět zapomene, nestabilita se bude z regionu šířit jako kruhy na vodě a nešťastní lidé půjdou tam, kde je bohatství, práce, jídlo i voda. Tím spíše, pokud už někde mají příbuzné a známé, kteří jim pomohou v začátcích nového života. Z tohoto důvodu je pro Evropany výhodnější pomáhat řešit situaci na místě, než nechat problémy doputovat až k nám.
Autor je bývalý voják z povolání, absolvent postgraduálního oboru MPA Bezpečnostní a krizový management na CEVRO Institutu. V letech 2018 až 2020 působil jako přidělenec obrany České republiky v Pákistánu a Afghánistánu.
Comments