Pražské Centrum transatlantických vztahů (PCTR) při CEVRO Univerzitě uspořádalo minulý týden debatu zaměřenou na aktuální dění na Blízkém východě. Diskuse, kterou moderoval národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, se zúčastnili významní izraelští experti z akademické i diplomatické oblasti. Následující text přináší hlavní závěry debaty.
Normalizace vztahů a nové politické přístupy
Podle Gedaliaha Aftermana přistupuje nový americký prezident Donald Trump k normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií velmi razantně. Aktivně vyjednává a jasně deklaruje svůj záměr dosáhnout dohody, přičemž se očekává, že by mohla být uzavřena během šesti měsíců až jednoho roku.
Eli Bar-On upozornil, že Abrahamovy dohody zásadně změnily dynamiku v regionu, avšak Izrael jejich potenciál dosud plně nevyužil. Podle něj by měl posílit strategická partnerství se sousedními zeměmi, což by mohlo přispět ke zmírnění regionálního napětí. Bar-On rovněž odhaduje, že k úplné normalizaci vztahů se Saúdskou Arábií by mohlo dojít již v roce 2025.
Tomáš Pojar, národní bezpečnostní poradce, prorektor pro zahraniční vztahy CEVRO Univerzity (dočasně uvolněný).
Mark Regev, zkušený izraelský diplomat, bývalý poradce premiéra pro zahraniční vztahy a současný předseda Abba Eban Institute for Diplomacy and Foreign Relations. Následující text přináší hlavní závěry debaty.
Eli Bar-On, expert na národní bezpečnost a mezinárodní vztahy, spoluzakladatel a výkonný ředitel MENA2050, londýnské organizace zaměřené na rozvoj Blízkého východu a severní Afriky
Gedaliah Afterman, vedoucí programu Asijsko-izraelské politiky v Abba Eban Institute for Diplomacy and Foreign Relations a pedagog na Reichmanově univerzitě a Telavivské univerzitě.
Yossi Mann, odborník na ropný průmysl a energetické trhy z Bar-Ilan University
Geopolitický analytik Yossi Mann zdůraznil, že Saúdská Arábie je v současnosti historicky nejvíce nakloněna dohodě o spolupráci s Izraelem. Zároveň však upozornil, že Izrael stále nemá plnou kontrolu nad Pásmem Gazy a není schopen jeho samostatné obnovy. Možným řešením by podle něj mohla být rekonstrukce Gazy v rámci širší regionální spolupráce.
Mann rovněž vyzdvihl roli Palestinské samosprávy jako nejvhodnějšího aktéra pro správu Pásma Gazy. Poukázal na její poměrně efektivní vládnutí na Západním břehu Jordánu, které brání Hamásu v převzetí kontroly nad oblastí. Pokud by Palestinská samospráva získala kontrolu i nad Gazou, považoval by to za nejlepší možné řešení – dokonce výhodnější než scénář, ve kterém by oblast spravovaly Spojené státy. Přesto však vyjádřil pochybnosti o pravděpodobnosti takového vývoje a označil jej za nepravděpodobný.
Írán jako hlavní bezpečnostní výzva
Debata se zaměřila také na rostoucí hrozbu ze strany Íránu, především na jeho jaderný program. Ekonom Eli Bar-On varoval, že pokud bude Írán vystaven přílišnému tlaku, mohl by urychlit obohacování uranu a získat funkční jaderné zbraně. To by jej podle něj učinilo „nedotknutelným“ a výrazně změnilo mocenskou rovnováhu v regionu.
Bývalý izraelský diplomat Mark Regev zdůraznil, že Írán nejen pokračuje ve svém jaderném programu, ale zároveň financuje a podporuje teroristické organizace, jako jsou Hamás a Hizballáh. Dále upozornil na íránské pašování zbraní na Západní břeh a jeho snahy destabilizovat Jordánsko, což podle něj představuje zásadní bezpečnostní hrozbu pro celý Blízký východ.
Odborník na geopolitiku Yossi Mann upozornil, že Írán v posledních letech postupně ztratil téměř všechny své klíčové zahraniční spojence, včetně Sýrie, a vedení v Pásmu Gazy. Podle něj se íránský režim stává globálním bezpečnostním rizikem, což dokládá i jeho podíl na válce na Ukrajině. Mann proto vyzval k mezinárodní izolaci Íránu. V souvislosti se Sýrií uvedl, že v zemi může dojít ke změně režimu, což by mohlo Izraeli i jeho spojencům přinést nové strategické příležitosti.
Mark Regev dále poukázal na úspěch izraelských vojenských operací v Pásmu Gazy a Libanonu, které podle něj výrazně oslabily schopnost Íránu organizovat další útoky proti Izraeli. „Jsme schopni zasáhnout jakýkoliv cíl v Íránu, a oni to vědí,“ prohlásil, čímž zdůraznil vojenskou převahu Izraele a jeho schopnost odstrašit potenciální hrozby.
Ekonomika a vnitřní dynamika Izraele
Navzdory válečnému konfliktu izraelská ekonomika nadále roste. Kromě posilování obranného průmyslu k tomuto růstu přispívá i dynamický rozvoj technologických start-upů. Eli Bar-On však varuje, že rostoucí nespokojenost ve společnosti vede k odlivu mladých rodin z Izraele.
Mezi klíčové vnitrostátní změny patří také zavedení povinné vojenské služby pro členy ultraortodoxní komunity, což vyvolalo intenzivní celospolečenskou debatu. Tento krok, dlouhodobě diskutovaný v izraelské politice, narazil na odpor charedim, kteří se tradičně vyhýbali vojenské službě s odkazem na náboženské důvody.
Podle Yossiho Manna však zůstávají vztahy mezi židovským a arabským obyvatelstvem relativně stabilní. Tento fakt přičítá mimo jiné i tomu, že mezi oběťmi útoků Hamásu 7. října byli také izraelští Arabové. Protesty během války byly spíše omezené, což znamenalo, že izraelské bezpečnostní složky nečelily výraznějším vnitřním nepokojům.
Přestože se Izraeli daří udržet ekonomický růst i relativní stabilitu, vnitřní společenské napětí narůstá. Otázky spojené s vojenskou službou, demografickými změnami i emigrací mladé generace mohou v dlouhodobém horizontu ovlivnit směřování celé země.
Reflexe roku 2024 a budoucnost Izraele
Mark Regev přiznal, že rok 2024 byl pro Izrael velmi složitý, i když jeho závěr přinesl jisté zlepšení. Eli Bar-On označil útok 7. října za katastrofální selhání zpravodajských služeb, za které je odpovědná nejen vláda, ale i opozice.
„V historii nebylo tolik zemí, které by si přály, aby Izrael tuto válku vyhrál,“ řekl Eli Bar-On, přičemž vyzdvihl dlouhodobou proizraelskou pozici České republiky. „Pro nás je postoj České republiky velmi důležitý a velmi si ho ceníme. Smutné však je, že ve světě zůstává menšinový – ovšem to je realita,“ dodal.
Odborníci se shodli, že budoucnost Izraele bude záviset nejen na regionální diplomacii, ale také na bezpečnostních strategiích a udržení vnitřní stability. Přestože výzvy zůstávají značné, Izrael prokázal odolnost a schopnost adaptace, což mu umožní hrát nadále klíčovou roli v proměňujícím se Blízkém východě.
Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem! na CEVRO Univerzitě.
Comments