CEVRO ARENA pokračuje v expertní diskusi na téma Svoboda slova na internetu. Do diskuze vstupuje známý ekonom Miroslav Singer, podle kterého je nezbytné regulovat monopoly sociálních sítí. Otázkou podle něj je pouze to, jaké k tomu zvolit prostředky.
Česká debata o vztahu k digitálním síťovým gigantům, kteří ovlivňují i náš život a politickou diskusi, je dalším příkladem toho, co kdysi velmi trefně pojmenoval Karel Steigerwald, totiž že u nás je vždy větší ochota debatovat o velkých pravdách a principech, než si zamést špinavý dvorek. Proto v této debatě o digitálních korporacích a právu na komunikaci slyšíme a ještě uslyšíme mnoho pochyb o tom, zda je třeba porušovat svatá práva podnikání, vyzývat vždy neschopný stát k akci či narušovat posvátný řád spontánních aktivit. Neboť řadě debatujících se ani nechce přemýšlet o tom, jak zajistit v dnešním světě právo na to, aby náš názor mohl být nejen vysloven, ale i komunikován.
Rekapitulace dosavadní debaty na téma Svoboda slova na internetu:
Jenže my se v případě „fejsbuků“ a „gůglů“ bavíme o monopolech. Celé odvětví těží z dramatických úspor v rozsahu, kdy náklad na dodatečného klienta a další prodanou jednotku je u hotového produktu v podstatě nulový. Jde o síťové odvětví, což je samozřejmě dalším důvodem k regulaci. Krom toho je pozice digitálních monopolů vůči jejich klientům posilována tím, že náklad jejich zákazníků na případnou změnu produktu je mimořádně vysoký, jsou tedy u nich uzamčeni. Nic z toho by nemělo být překvapením, o tom všem psal už v devadesátých letech třeba Hal. V. Varian, autor mnoha klasických učebnic mikroekonomie, který dnes mimochodem působí jako hlavní ekonom globální korporace Google.
Nové a nové monopolu odpovídající vzorce chování můžeme koneckonců pozorovat u digitálních firem stále. Facebook nyní například reaguje na australské zákony, jež by ho zjednodušeně řečeno nutily platit za zpravodajství tím, že v Austrálii nebude žádné zpravodajství poskytovat. Argument společnosti, že by se jí to nevyplatilo, je při nákladové struktuře digitálního byznysu jednoduše směšný. Ale pochopitelné je, že společnost Facebook nechce na jednom trhu připustit erozi svých marží v důsledku jejich sdílení, neboť by to mohlo vést k tomu, že by se z toho stal vzor i pro jiné jurisdikce. De facto jde o chování, které ekonomie popisuje jako vzorce diskriminace, a má analogii v cenové diskriminaci.
O tom, že monopol na rozdíl od volného konkurenčního trhu nepřináší společnosti zdaleka tolik pozitiv, psali už klasici liberální ekonomie. Má určitě smysl vést debatu o tom, jak a jakými prostředky jeho chování ovlivňovat, což samozřejmě platí i v kontextu debat o právu na zveřejňování vlastního názoru na sítích. Ale popírat smysl či argumentovat pro absenci regulace u korporací podnikajících v síťovém odvětví s mimořádně vysokými úsporami z rozsahu a fenoménem uzamčení zákazníka je z hlediska ekonomického poznání dosti absurdní. A svědčí to v lepším případě spíše o intelektuální lenosti těch, kteří tak činí, než o pevnosti principů.
Miroslav Singer působí jako hlavní ekonom a ředitel pro vztahy s institucemi Generali CEE Holding.
Comments