Od zahájení ruské invaze na Ukrajinu uplynuly tři roky a Evropa se s jejími důsledky stále vyrovnává. Jak se změnilo vnímání Ruska ve světě? Jaké jsou motivace ruské společnosti a co přinese budoucnost? Tyto otázky se řešily na besedě na půdě CEVRO Univerzity, kterou pořádalo Centrum transatlantických vztahů (PCTR), Pravý břeh – Institut Petra Fialy a skupina Evropští Konzervativci a Reformisté (EKR). Diskutujícími byli polský novinář a diplomat Piotr Skwieciński, který také uvedl svou knihu Konec ruského světa, a Andrej Shary z Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda. Debatu moderoval historik a prorektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Hanuš.
Vyhoštění z Ruska jako součást širší strategie
Piotr Skwieciński v úvodu popsal své zkušenosti s vyhoštěním z Ruské federace, kde působil jako ředitel Polského institutu v Moskvě. K vyhoštění došlo v roce 2022, několik měsíců po zahájení invaze na Ukrajinu. Informaci o tom, že musí opustit zemi, obdržel přes polské ministerstvo zahraničních věcí. Ve chvíli, kdy se o tom dozvěděl, byly kolem diplomatického komplexu, kde bydlel, zahájeny rozsáhlé stavební práce. Ty nejenže fyzicky blokovaly východy, ale pracovníci, kteří opravy prováděli, měli pod oblečením viditelná želízka či zbraně.
Podle Skwiecińského mohlo být cílem této operace zabránit jim v opuštění země. Pokud by se ocitli v Rusku nelegálně, hrozilo jejich zadržení a následné využití k diplomatické výměně. Nakonec se mu však podařilo zemi bezpečně opustit a vrátit se do Polska.
Rusko mezi Evropou a Asií
Diskuse se dotkla i širšího směřování ruské politiky. Skwieciński upozornil, že Moskva se sice formálně odvrací od Evropy a posiluje vazby s asijskými státy, ale v jádru zůstává její ambicí být součástí Evropy. Tento paradox ilustroval na současné komunikaci mezi ruským vedením a novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem. „Tím, jak s Trumpem komunikují a jednají, naopak světu ukazují, že Rusové, ruský stát, a tedy jejich vládce Vladimír Putin má zájem patřit do Evropy a této části světa, a to raději než do Asie,“ uvedl.
Slábnoucí přitažlivost ruského světa
V rámci debaty se hovořilo i o konceptu tzv. ruského světa – ideologie, která se snaží rozšířit ruský vliv na další národy a kultury. Skwieciński upozornil, že počet skupin, které se chtějí do ruského světa připojit, se výrazně snižuje. „Ve světě se postupně ukazuje, že existuje stále méně národností, menšin či etnik, které by chtěly do ruského světa vstoupit,“ poznamenal s tím, že jednou z mála výjimek je Jižní Osetie či Abcházie.
Naopak zmínil státy, které se od Moskvy aktivně vzdalují – například Kazachstán, který systematicky odstraňuje pozůstatky sovětského dědictví, nebo Arménii, která rovněž hledá nové partnery mimo ruskou sféru vlivu.
Poláci, Češi a Rusové – rozdílné vztahy
Skwieciński se dále věnoval rozdílům mezi jednotlivými národy ve vztahu k Rusku. Upozornil, že Poláci a Rusové sdílejí podobné vnímání práva, které se výrazně liší od západního konceptu. Jak sám řekl: „Poláci a Rusové vidí spravedlnost místo práva a v případě, kdy spravedlnost se nerovná právu, je potřeba změnit právo.“ Zároveň dodal, že navzdory složité minulosti mezi oběma národy existuje určitá schopnost vzájemného porozumění, což vyjádřil slovy: „Poláci a Rusové se dokážou domluvit.“
Naopak Česko vnímá jako zemi, která je vůči Rusku kritičtější než Polsko. Tuto skutečnost potvrdil i Andrej Shary, když konstatoval: „Česko je rusofóbní země, pokud to srovnáme s Polskem.“
Sociální odolnost ruské společnosti
Andrej Shary se zaměřil na otázku, proč ruští občané stále podporují politiku Kremlu, přestože ekonomické sankce a válečné ztráty zemi citelně oslabují. Poukázal na vysoký práh sociální bolesti v ruské společnosti – tedy schopnost obyvatel přežívat v extrémně nepříznivých podmínkách, aniž by to vedlo k politické změně.
V průběhu debaty vyjádřil nesouhlas s příliš negativním pohledem na Rusko a položil otázku, zda na této zemi lze najít i něco pozitivního. Na to Skwieciński reagoval slovy: „O Rusku dokáži říci spoustu pozitivních věcí, několik let svého života jsem tam nestrávil za trest, ale dobrovolně!“
Budoucnost geopolitiky a vztahy s USA
Velkým tématem besedy byla i role Spojených států, zejména v souvislosti s novou administrativou Donalda Trumpa. Skwieciński uvedl, že polská vláda se bude snažit udržet rovnováhu mezi spojenectvím s USA a podporou Ukrajiny. Současně zdůraznil, že není možné klást rovnítko mezi Ruskem a Spojenými státy, stejně jako to nebylo možné v době druhé světové války, kdy byly tyto země sice spojenci, ale měly zásadně odlišné cíle.
Andrej Shary vyjádřil skepsi ohledně možnosti aliance mezi Trumpem a Putinem. „Aliance mezi Trumpem a Putinem je pro mě nepředstavitelná, je potřeba ještě počkat, klíčové pro Evropu bude vydržet a adekvátně a správně zareagovat,“ uvedl.
Nejasná budoucnost Evropy i Ruska
Beseda ukázala, že budoucnost Evropy i samotného Ruska zůstává nejistá. Jak poznamenal Shary, „ruský svět stále existuje, protože Putin na Ukrajině stále neprohrává.“ Klíčové otázky – zda se Rusko někdy skutečně změní, jak se k němu postaví Evropa a jaká bude role USA – zůstávají otevřené. Jak ale ukázala beseda, odpověď na ně bude formovat budoucnost nejen východní politiky EU, ale i celosvětového uspořádání.
Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem! na CEVRO Univerzitě.
Comments