Kdo obsadí Bílý dům na následující čtyři roky? Bude to demokratka Kamala Harris, nebo se na scénu vrátí Donald Trump? Na úterní rozhodnutí amerických voličů čeká s napětím celý demokratický svět, ale stejně tak i jeho nepřátelé. Přinášíme druhý expertní názor bývalého velvyslance v Kanadě a generálního konzula v Chicagu Bořka Lizce, který nyní působí na Vysoké škole CEVRO: Kdo vyhraje prezidentské volby v USA a bude pro Evropu i Českou republiku lepší Trump, nebo Harris?
Kdo podle vás vyhraje prezidentské volby v USA a proč?
Vítěze amerických prezidentských voleb zodpovědně předpovídat nelze. Dle průzkumů jde o nejtěsnější volby v historii a odstupy obou kandidátů ve všech sedmi „swings states“ jsou v pásmu statistické chyby. Průměrná chyba průzkumů v nerozhodnutých státech od roku 1972 je 3,4 procenta. Pokud by v takové míře konzistentně podhodnotily průzkumy jednoho z kandidátů, zvítězil by drtivě ve všech „swings states“ a také celkově. Donalda Trumpa průzkumy zatím podcenily v obou prezidentských volbách. Udělají stejnou chybu opět, anebo již naopak kompenzovaly ono podhodnocení příliš a lepší výsledek zaznamená Kamala Harrisová?
V Severní Americe jsem nicméně strávil téměř patnáct let svého života, většinu z toho na americkém středozápadě. Co tedy mohu „nezodpovědně“ dodat? Většina Američanů již jednou návrat Donalda Trumpa do Bílého domu z hodnotových důvodů odmítla, a to ještě nevěděla, co přinese 6. leden 2021. Minulá volba je o to důležitějším precedentem.
Kamala Harrisová ujišťuje, že bude středovou prezidentkou všech, vytvoří poradní sbor složený z demokratů i republikánů a člena Republikánské strany přizve rovněž do svého kabinetu. Snaží se získat ty středové voliče a konzervativce, kteří nemohou pro Donalda Trumpa hlasovat, a to především proto, že jej považují za hrozbu pro americkou demokracii. Mnohé hvězdy předtrumpovské republikánské strany a členové jejich rodin ji podporují.
Donald Trump prohlásil, že ještě větším nepřítelem Ameriky než „krvelační“ migranti je vnitřní nepřítel z řad radikální levice, se kterým se naštěstí bude možné rychle vypořádat nasazením armády. Tímto výrokem, na kterém si trvá, v závěru kampaně dodal silnou munici těm, kteří jej za nebezpečí pro americkou demokracii označují a vyzývají, že nastal čas i na pravé straně spektra upřednostnit zemi před stranou.
Zvítězit ve třech nerozhodnutých státech „modré zdi“ je pro Kamalu Harrisovou jasně nejsnadnější cestou k vítězství. Většinová podpora demokratů tu má hluboké kořeny. Po útoku na Kapitol zde posílili své pozice. Drží všechny guvernérské pozice, 5 ze 6 křesel v senátu a navýšili o tři místa své zastoupení ve sněmovně. Očekávám vítězství Harrisové v Michiganu a Wisconsinu. Získat Pensylvánii bude pro ni nejtěžší, už proto, že čelí Elonu Muskovi, na kterého zde Trump kampaň delegoval. Trump si tady ale také sám škodí. 16 % hlasů tu získala Nikki Haleyová, kterou Trump o pomoc nepožádá, a žije zde 300 tisíc Američanů portorického původu, kteří nechápou, proč se po urážlivých vtipech Tony Hinchcliffa z Madison Square Garden projížděl v popelářském voze, jakkoliv tím účinně přesouval pozornost na výrok Joe Bidena. Navzdory mnohým trendům, které naznačují průzkumy, tak Američané, jak je znám, mohou i ve druhém referendu o Donaldu Trumpovi potvrdit svůj verdikt z referenda prvního: „Už nikdy víc!“
Bořek Lizec je expertem Vysoké školy CEVRO. Dříve působil jako velvyslanec v Kanadě a generální konzul v Chicagu.
Kdo by byl lepším novým prezidentem USA pro Evropu a Českou republiku a proč?
Volba mezi Donaldem Trupem a Kamalou Harrisovou je volbou mezi dvěma velmi odlišnými pojetími zahraniční politiky, a to i v koncepční rovině. Harrisová představuje kontinuitu desítky let stabilního kurzu založeného na tradičním americkém idealismu, demokratické teorii míru (šíření demokracie ve světě) a institucionalismu (konsolidace Západu institucionálními vazbami, počínaje NATO). Trump avizuje svými výroky principiální změnu.
Spojené státy by za něho pod heslem „Amerika na prvním místě“ směřovaly k izolacionismu. Demokracii by již nevyvážely a jejich zahraniční politika by vycházela primárně z realistických receptů.
Respekt k mocenským rovnováhám jako ústřední východisko realismu nám Čechům v historii nic dobrého nepřinesl.
Výmluvně to ilustrují události z let 1938, 1939, 1968 a do značné míry i 1948. Naopak upřednostnění vyšších ideálů ve Spojených státech vedlo ke vzniku Československa v roce 1918, pádu železné opony v roce 1989 či přijetí naší země do NATO v roce 1999 a potažmo EU v roce 2004.
V obchodních vztazích se Donald Trump opět v duchu motta „Amerika na první místě“ hlásí k politice protekcionismu. V tomto směru by přístup Kamaly Harrisové nebyl tak zásadně odlišný jako v zahraniční politice. Nebyl by ale tak vyostřený jako v případě Donalda Trumpa. Nejkrásnějším slovem ve slovníku je podle Trumpa „clo“. Tarify by trestal země, které Spojené státy podle jeho názoru využívají a odmítly by se napravit. Hovoří o clech ve výši 20 procent všeobecně, 60 procent vůči Číně a i 2 000 procent vůči autům vyrobeným v Mexiku. Tento přístup by vážně hrozil rozpoutáním globální obchodní války, ve které by ztratili všichni.
Nezbývá nám než doufat, by i Trumpova zahraniční politika byla nakonec spíše o kontinuitě než zásadní změně, kterou svými výroky naznačuje. Koneckonců jeho první prezidenství bylo vůči nám co do reálných kroků poměrně klidné. Počítat bychom museli s odvodem desátků, respektive příspěvků na budování Ameriky na prvním místě, kterými napravíme své dosavadní neférové chování. Nelze ani vyloučit, že by se Trump pustil i do divokých dobrodružství, a to v nové, nebezpečné geopolitické realitě.
Máme však dobrý důvod věřit, že kdyby došlo na naše životní zájmy, mohli bychom se na Spojené státy opět spolehnout jako na historicky našeho podporovatele č. 1. Donald Trump by v zásadní věci mohl upřednostňovat volbu, která by byla pro USA momentálně nejvýhodnější, bez ohledu na fatální důsledky, které by znamenala pro nás. V USA máme ale spoustu přátel, počínaje krajany. Věřím, že ti by v hodině H našli cestu k tomu, jak vykročení Ameriky takovým směrem nepřipustit, a to i tím nejneprodyšnějším houštím prezidentových loajalistů.
Kommentare