Česká vláda se již několik let plánuje připojit k několika evropským zemím, které zavedly "digitální daň", na Googly a Facebooky tohoto světa. Tedy alespoň na jejich české aktivity. A stejně jako ke spoustě dalším „nemyslitelnostem“, i zde má být univerzálním spouštěčem magické heslo „protože Covid“. Navzdory státním proklamacím daň ale neřeší údajný problém, a jen poničí zdravé české podhoubí technologických firem.
Máme mít nejvyšší daň
ČR je dnes mezi 5 zeměmi Unie, které na zavedení pracují (Slovensko, Slovinsko, Belgie, Lotyšsko). Šest zemí ji již zavedlo (viz růžové země na mapě). Stávající i navrhované daňové sazby se pohybují od 1,5 % (v Polsku) po 7,5 % (v Maďarsku). To ale dočasně ještě na dva další roky snížilo sazbu na 0 %. Většina ostatních zemí je kolem 3 %. V Česku navrhovaných 5 procent by tak (spolu s Rakouskem) bylo nejvyšší digitální daní v EU.
5 procent se nemusí zdát nějak zásadních. Žijeme bohužel v době, kdy nám jednociferná daňová sazba připadá jako hudba daňového ráje. Ale pozor. Jde o zdanění nad rámec již stávajících standardních daňových sazeb pro ostatní firmy. A hlavně - počítá se z obratu firmy, nikoli z jejích příjmů.
To samo o sobě je absurdní princip zdanění. Ať si o daňové strategii digitálních firem myslíte cokoli, podporou myšlenky zdanění obratu říkáte, že i firma ve ztrátě by měla platit daně, a tak svou ztrátu ještě zvyšovat.
Doposud jsme v českém daňovém systému znali daň z obratu jen u firem podnikajících v hazardu. Není zatím známo, zda česká vláda považuje Google za podnikání v hazardu, je však nasnadě, že samo podnikání je hazardem při tomto principu zdanění.
A argument, že jde o "zvláštní situaci" danou jen "zvláštnostmi internetu", neplatí. Zdanění podle obratu přichází totiž i ve formě plánů na tzv. Globální daň.
Globální daň přichází
Česko nemá kam spěchat. Jeho digitální daň může být předstižena zavedením celosvětové „minimální daně“, jež má být jako první uvalena právě na digitální giganty. Projekt se připravuje několik let, Corona jej uspíšila a v červenci se má na půdě OECD dohodnout úroveň minimální sazby. Prezident Biden před měsícem vykopnul s návrhem 21 %, ale po celkem odmítavé reakci minulý týden snížil svůj návrh na 15 %.
Firmy ze zemí s nižším zdaněním mají „doplácet“ do stanoveného minima, aby státy omezily mezi-státní daňovou konkurenci, která jediná chrání daňové poplatníky. A hlavně - příjmy z globální daně by se měly mezi jednotlivé země rozpočítávat podle jejich podílu na celkovém obratu. To samozřejmě bude obtížné spočítat zejména v případě digitálních firem. Ale spadeno na jejich zisky země mají, tak proč by měla fakta stát v cestě populárnímu příběhu?
Evropská digitální daň přichází
Že by se skutečně země OECD byly schopny v červenci dohodnout na společné globální dani je nepravděpodobné. A že by se ke Globální dani připojil celý glóbus nevěří vůbec nikdo. Že ale EU brzy zavede digitální daň, to je velice pravděpodobné. Má to být historicky vůbec první "EU daň" - jakýsi další milník integrace. Doposud měla EU jen podíl na výnosu DPH jednotlivých zemí, ty si však země určovaly samy. (Zatím.)
Zavádět digitální daň v Česku je tak dnes snahou vlámat se do otevřených dveří. Jakmile zavede EU celoevropskou digidaň, nepochybně v ten moment zakáže jednotlivým zemím jejich vlastní digitální daně. Bude to zdůvodňovat tím, že díky unijnímu „řešení“ již pominul důvod pro národní digitální daně. Ve skutečnosti samozřejmě pro svou novou daň nebude chtít národní konkurenci, snad v duchu slavného hesla "Nekraďte. Vláda nerada konkurenci."
Proč státy říkají, že chtějí digidaň?
Státy usilují o digitální daň zejména s poukazem na to, že digitální firmy neplatí „férové daně“. Na Mendelově universitě se dokonce ustanovila celá výzkumná skupina zkoumající „férové daně“. Je přitom šířena představa, že se firmy (a zejména digitální) ukrývají do daňových rájů, a tak neplatí "férové" daně v zemi svého působení.
Přitom DPH platí standardně, daně ze svých zaměstnanců také, a pokud mají v zemi pobočku, ta odvádí dle platných pravidel daň z příjmů také. Ano, část ze svých českých příjmů platí český Google jako poplatek za "know-how" své matce v cizině, ale jak může česká vláda tvrdit, že je tento odvedený poplatek "neférově vysoký"? Googlí know-how je obrovsky hodnotná věc a gůglení je už dvacet let běžnou součástí každého dne každého člověka planety. O kolika produktech tohle můžeme říci?
Proti státnímu argumentu stojí vedle logiky také fakta. Míra zdanění digitálních firem se v principu neliší od zdanění tradičních firem. Efektivní míra zdanění u nich v Evropě dokonce o 1 či dva 2 body přesahuje 27procentní zdanění „tradičních“ firem.
Proč státy chtějí digidaň ve skutečnosti, a proč je to nebezpečné?
Úsilí o digitální daň je motivováno spíše vidinou (zdánlivě) tučné krávy, které lze pustit žilou. A pocitem, že to přeci díky svým ziskům nepocítí.
Danit jen kvůli tomu, že má někdo zisky, připomíná nejen trucovitého člověka, který se neracionálně mstí aniž by mu někdo něco udělal, ale je dalším potvrzením starého hloupého pravidla "když mám v ruce kladivo, všechno vypadá jako hřebík".
Pokud mají digitální firmy někde daňovou výhodu, tak je to hlavně v tom, že velká část jejich výdajů je věnována na výzkum a vývoj, které jsou daněny méně.
Ale to je přeci v zájmu každé země, včetně Česka, aby motivovala pokrok, třebas i daňově. Trestání pokroku digitální daní „navíc“ nás naopak odsoudí do zahnívání. Chvilku to ještě česká ekonomika vydrží, ale potom nás o to více semele pokrokovější svět.
A pokud si myslíte, že české firmy daň na Google a Facebook neovlivní, tak nerozumíte, jak funguje velice bujné české technologické podhoubí globálních gigantů, a jak jej Googly této planety kapitálově nabíjejí. A neuvědomujete si, že to podhoubí i několik takových zdanitelných gigantů samo stvořilo.
Jak stojí ve slavné básni Martina Noemöllera:
Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
...
Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
Comments