V souvislosti s vládou Petra Fialy je často vyzdvihována její zahraniční politika. Mluví se o kompetenci převyšující ostatní rezorty, jejím jasném prozápadním směřování či nepolevující podpoře Ukrajiny a Izraele. Když v nedávné době z vlády odešla Pirátská strana, uvolnily se tři ministerské rezorty. Ministerstvo pro místní rozvoj převzalo Hnutí STAN, post ministra pro legislativu byl zrušen. Na ministerstvu zahraničí setrval Jan Lipavský, který neopustil vládu jako jeho straničtí kolegové, ale naopak odešel z Pirátské strany.
Nabízí se otázka, zda neměl premiér využít vládní rošády k posílení pozice vlastní strany, potažmo celé koalice SPOLU, a řízením ministerstva zahraničních věcí pověřit některého z členů Občanské demokratické strany.
Nástup Jana Lipavského do funkce nebyl jednoduchý. Tehdejší prezident Miloš Zeman neskrýval, že s jeho jmenováním má řadu problémů. Kritizoval například Lipavského údajně nedostatečné vzdělání. Nicméně tlak Pirátské strany, respektive volební koalice PirSTAN, a také designovaného premiéra Petra Fialy, nakonec přiměl prezidenta Zemana pirátského kandidáta jmenovat.
Po začátku ruské agrese na Ukrajině se stal Jan Lipavský jednou z nejvýraznějších tváří protiruského postoje v České republice. Nebyl v tom ale samozřejmě sám. Mezi hlavní představitele států požadujících tvrdší postup vůči Ruské federaci se zařadil také premiér Fiala svou brzkou cestou do tehdy ostřelovaného Kyjeva (společně s dalšími předsedy vlád středoevropských států). Dalo by se říct, že podpora Ukrajiny v boji s agresorem je v podstatě jednotícím postojem všech členů vlády. Jan Lipavský je tím nejviditelnějším z titulu své funkce.
Kdo tvoří českou zahraniční politiku?
Jsem přesvědčen, že zahraniční politika vlády České republiky je tedy tvořena neméně samotným předsedou vlády, který se aktivně angažuje hlavně na půdě Evropské unie, a také premiérovým poradcem pro národní bezpečnost Tomášem Pojarem. Nutno dodat v této souvislosti, že jedna z výtek Miloše Zemana vůči Janu Lipavskému byl jeho nejasný přístup k palestinsko-izraelskému konfliktu. Naproti tomu Tomáš Pojar je znám svou jednoznačnou podporou izraelské strany. Můžeme spekulovat, zda Lipavský po teroristických útocích z října minulého roku změnil názor, nicméně v současné době je vládou realizována blízkovýchodní politika v intencích Tomáše Pojara.
Nelze mluvit ani o personální vyprázdněnosti ODS navzdory tomu, že s nedostatkem členů se strany v České republice potýkají obecně. Ve strukturách Občanské demokratické strany můžeme najít řadu členů, kteří se agendě zahraničí dlouhodobě věnují. Nehledě na to, že stávající europoslanec Alexandr Vondra již v minulosti post ministra zahraničí zastával. Je nepravděpodobné, že by se přesunul z Bruselu zpět do Černínu, nasnadě jsou ovšem i další jména. Řeč je o náměstku stávajícího ministra zahraničí Jiřím Kozákovi nebo předsedovi bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Pavlu Žáčkovi.
ODS x koalice SPOLU
Nakonec, nešlo by o posílení pouze Občanských demokratů, ale celé koalice SPOLU, která již drží některá ze silových ministerstev. Volební období se blíží ke konci a vládní strany si nutně musí začít vymezovat prostor na politickém kolbišti. Zatím to vypadá, že strany koalice SPOLU půjdou dohromady i ve volbách plánovaných na rok 2025. ODS se na zahraniční politice podílí mírou vysokou už dnes a TOP 09 je stále vlivem svého zakladatele a prvního předsedy s Černínským palácem neodmyslitelně spojena. Leckdo tvrdí, že Jan Lipavský víceméně navázal na politiku Karla Schwarzenberga.
Celá situace má ještě jeden podstatný aspekt. Po prohraných krajských volbách a nevyhraných volbách do Senátu pozice Petra Fialy v ODS oslabila. Kritici současného vedení jsou stále hlasitější, posíleni nedávnými neúspěchy. Nějakou dobu se totiž mohlo zdát, že Petr Fiala je více předsedou celé vlády než lídrem vlastní strany. Návrhem svého spolustraníka na jeden z klíčových rezortů by Petr Fiala vyslal dovnitř strany jasný signál, že má starost především o dobrý výsledek ODS v nadcházejících volbách do Sněmovny, přičemž úspěch ODS ve volbách může být zároveň úspěchem koalice SPOLU.
Lipavský, nebo nikdo…
Bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ve snaze kritizovat ministra Lipavského tvrdí, že pouze vykonává vládní politiku. Má samozřejmě pravdu. Nemínil jsem kritizovat dosavadní práci Jana Lipavského. Myslím si, že pro většinu podporovatelů Pirátské strany, a co je důležitější: pro voliče zbývajících vládních stran, dělal zahraniční politiku více než uspokojivou.
Mám však pocit, že ministr Lipavský je typem politika, který je vesměs oblíbený, protože nejmíň vadí. Jinak řečeno, je politikem obecně přijatelným, důkazem čehož může být, že si jej volič dovede představit v podstatě v kterékoliv ze stran nyní už čtyřkoalice. Jestli je zároveň politikem pro vládu nepostradatelným, tím už si tak jistý nejsem.
Rozumím argumentu, který je často skloňován, a sice to, že je nutné udržovat kontinuitu naší zahraniční politiky v rámci zachování čitelnosti a jisté předvídatelnosti České republiky vůči našim partnerům. Personální návaznost je však jednou stranou mince. Otázkou je, zda nejde také, a možná především, o kontinuitu idejí, hodnot a postojů. Nemám pochyb o tom, že by je možný ministr z Občanské demokratické strany zosobňoval také.
Jonáš Eder je studentem programu Politologie a mezinárodní vztahy na Vysoké škole CEVRO. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Comments