Bývalý ministr vnitra a advokát Ivan Langer analyzuje rozhodnutí Ústavního soudu ve věci zrušení částí volebního zákona do Poslanecké sněmovny a odhaluje některé mýty, které se objevují ve veřejném prostoru.
1. Žádný volební zákon nelze označit za spravedlivý
Každý volební zákon je kombinací mnoha prvků. Historie, zvyklostí, velikosti státu, členění státu, podoby a vztahu jeho institucí, preference zastupitelské či přímé demokracie, podoby volební formule, přístupu k volebním koalicím. Každý volební zákon je tedy kompromisem, který se má blížit ideálu spravedlnosti, ale ideálu nikdy dosáhnout nemůže. Koneckonců prosazování ideálů spravedlnosti výkonu vůle lidu často končilo utopeno v krvi - gilotin, gulagů, koncentračních táborů.
2. Ne spravedlivý volební zákon není zákon nedemokratický
Spravedlnost a demokratičnost nejsou ve volební legislativě synonyma téhož. Volební zákon sui generis - referendum, které je vydáváno za vrchol demokracie a spravedlnosti vyjádření vůle lidu, je nepochybně demokratické, ale je spravedlivé? Může být označeno za spravedlivé to, o čem (ve vrcholném principu spravedlnosti - přímé demokracii) nerozhodne 100 % občanů - voličů? Může, neboť tak to umožňují zákonná pravidla referend: menšina přímo rozhoduje o většině, neboť pro přijetí stačí někdy 30 %, někdy 40 % volební účasti, hlasování v referendu. Spravedlnost prohrává, demokracie vítězí.
3. Demokratický svět stojí na různých volebních zákonech
Každý stát dává v různé míře různým principům zmíněným v bodu 1 různý důraz, a proto se liší i jejich volební zákony. Každý stát i jinak nahlíží na podobu harmonie reprezentativnosti a efektivity, které jsou zmíněny v bodu 8. Česká republika v tomto nebyla "banánovou republikou" a rozhodnutí Ústavního soudu ČR nás opravdu nevrací mezi vyspělé demokracie, jak to mnoho komentátorů interpretuje.
4. Volební zákony mají různé volební formule
Tzv. d'Hondtova metoda používaná v České republice není žádným produktem "opoziční smlouvy", nad níž teď Ústavní soud ČR zvítězil. Je to přepočítací formule, která je v demokratickém světě užívána a byla předmětem přezkumu téhož ústavního soudu již v roce 2006. Nic neústavního na ní neshledal! A tehdy to nebyl, řečeno ve stylu novinových titulků, "Klausův" či "Zemanův", nýbrž "Havlův" ústavní soud.
5. Jsou různá pravidla pro volební koalice
Volební koalice má být politickou deklarací společné vůle spolupracovat, nikoliv nástrojem k obcházení pravidel, která platí pro jiné. Ctíme Tyršovo "Přeskoč, přelez, ale nepodlez!" anebo Cimrmanovo: "Můžeš podlézt, ale hned se narovnej!"? Zrušení aditivního kvóra pro koalice ve volbách je stejně férové, jako postavit v maratonu proti jednomu běžci štafetu! Je možné považovat za spravedlivé, že jedna politická strana musí překonat 5% hranici pro vstup do Parlamentu, a dvě, tři, čtyři politické strany, které po volbách budou stále ty stejné politické strany, nemusejí každá splnit to samé?
6. Existují různé uzavírací klausule
Při hledání kompromisu mezi reprezentativností zastoupení a efektivitou jejího výkonu hledají a nacházejí světové demokracie různé hranice pro vstup politické strany do parlamentu. V České republice je tato hranice stanovena na 5 %. Je to spravedlivé? Je to demokratické? Ústavní soud ČR o tom v minulosti již rozhodoval. A rozhodl, že to možná není spravedlivé, ale je to demokratické, tedy splňující ústavní principy demokratického právního státu.
7. Český volební zákon neobsahoval nic, co svět nezná a neužívá
Volební zákon je, mimo jiné, prolnutí několika prvků - volební formule, pravidla pro koalice, velikost volebních obvodů, uzavírací klausule. A například i věkové hranice pro výkon aktivního volebního práva. Problémem českého volebního zákona nebyla volební (d´Hondtovova) formule, nebylo a není aditivní kvórum pro koalice, ani uzavírací klausule. Problémem byla velikost volebních obvodů. Ta byla zvolena logicky, dle územně správního členění země do čtrnácti krajů. Když už byly zřízeny kraje, jaká jiná logika měla být zvolena pro definici volebních obvodů do Poslanecké sněmovny?! To první a druhé ústavní soud zrušil. To třetí a čtvrté nikoliv! Kdy a kdo označí volební zákon za nespravedlivý a nedemokratický pro to páté - aktivní volební právo je stanoveno na patnáct let věku - je jen otázkou času. Bude to výhra anebo prohra spravedlnosti a demokracie?
8. Volební systém má kombinovat dva prvky: reprezentativnost zastoupení a efektivitu jeho výkonu
Ve volebním systému má jít o nalezení harmonie dvou prvků: reprezentativnost zastoupení a efektivitu jejího výkonu. To první máme, to druhé nikoliv. V Poslanecké sněmovně dnes reprezentuje voliče 10 politických stran a hnutí. Je možné to označit za selhání principu reprezentativnosti zastoupení v zemi, která má 10 milionů obyvatel a je sociálně, národnostně, nábožensky homogenní? Určitě ne. Na prstech jedné ruky lze oproti tomu spočítat kolik měla Česká republika za 30 let většinových vlád, které dokončily svůj volební mandát. Je-li něco, čeho se českému politickému systému nedostává, není to reprezentativnost zastoupení, ale je to efektivita výkonu reprezentativnosti zastoupení, efektivita vládnutí! Po rozhodnutí Ústavního soudu ČR toho prvního budeme mít ještě víc, toho druhého o to míň!
9. Předvídatelnost práva je základním principem právního státu
Žijeme v době omezování osobních svobod, v době chaosu, nekompetentnosti moci výkonné, rozkladu státních institucí. O to více stoupá význam jednoho z atributů demokratického právního státu, a tím je předvídatelnost práva. Namísto garance pevného bodu, Ústavní soud ČR vnesl do chaosu chaos. Namísto jistoty politické soutěže přinesl nejistotu. Několik málo měsíců před volbami. "Právo musí být, i kdyby nikdo neměl žít" možná ve vaně zvolal Marat před svou smrtí. Co bude výsledkem právní nejistoty? Jistotou je divoké, nepřipravené, nekoncepční politické vyjednávání s nejistým koncem. Bude výsledkem nalezení hodného d´Hondta namísto zlého ´d´Hondta? Bude výsledkem zrušení 14 volebních obvodů a zavedení jednoho? Bude výsledkem zavedení druhého skrutinia, které kdysi existovalo a znamenalo právo vedení politických stran udělit poslanecký mandát i tomu, kdo ve volbách neuspěl? Bude výsledkem zavedení jednoho volebního obvodu, které může ve svém důsledku znamenat, že některé menší kraje, regiony, obce nemusejí mít v Poslanecké sněmovně svého poslance, neboť je voliči z těch větších vykroužkují? To bude výsledkem? To má být vítězství demokracie a spravedlnosti? Určitě ne!
10. Je rozhodnutí ÚS ČR vítězstvím práva, spravedlnosti a demokracie?
Rozhodnutí Ústavního soudu ČR je třeba respektovat. A to přesto, že žijeme v systému vykolejeném ze standardních pravidel demokratického právního státu. Možná i právě proto! Žijeme v "uchvácené zemi", ve "state capture", kdy normální již mnoho let není normální a nenormální bylo a je označováno za normální. Lež se stala pravdou, stát byl proměněn ve firmu. Není podstatné, jak rozhodnutí Ústavního soudu ČR čoboluje předseda vlády. Podstatné je, že rozhodnutí nejvyšší české ústavní instituce v tomto případě je jen a pouze vítězstvím práva, ať už si o něm myslíme, co myslíme. Práva tvořeného a aplikovaného lidmi. Zcela jistě toto rozhodnutí není vítězstvím spravedlnosti a demokracie. Je správné rozhodnutí Ústavního soudu respektovat, není důvod ho oslavovat!
10+1. Co dnes vypadá jako vítězství, může být zítra prohra!
Rozhodnutí Ústavního soudu ČR o volebním zákonu mnozí oslavují jako vítězství spravedlnosti a demokracie. Je opravdu důvod k radosti a oslavám? "Několik vět" je podnětem k zamyšlení, zda ano či ne. To, co nemuselo být zrušeno, bylo zrušeno. To, co mohlo být zrušeno, nebylo zrušeno. Důvodem pro oslavu může být, že hlasy voličů teď budou spravedlivěji rozdělovány. Ne spravedlivě, ale spravedlivěji. Budou, ale je to jen dopočítávání do jedné. Když je něčeho víc, něčeho musí být míň! Čím více reprezentativnosti budeme mít, tím méně efektivnosti jejího výkonu s ní příjde. A to v existenci mnohačetných, mnohdy umělých vládních slepenců a permanentních politických krizí. A v jejich důsledku i živé vody pro populisty, krysaře nového řádu zpochybňujících zastupitelskou - parlamentní demokracii jako takovou. A to rozhodně není důvod k oslavě! Kdo se raduje dnes, nemusí se radovat zítra. A naopak. Kdo pak se bude radovat, kdo pak se bude smát, to je, oč tu dnes běží!
Comments