Papež moderní doby, který neopustil tradiční hodnoty
- ALICE ŠMÍDOVÁ
- před 1 dnem
- Minut čtení: 3
Smrt papeže Františka uzavírá jednu kapitolu moderní doby. Katolická církev má nezpochybnitelnou a výraznou stopu v utváření celé naší evropské společnosti. Byl to papež František, který v mnohém překročil hranice tradičního vnímání své role – zároveň ale nikdy nezapřel pevné ukotvení v základech křesťanské víry. Jeho pontifikát byl obrazem složité rovnováhy mezi potřebou otevřít církev současnému světu a zároveň zachovat její tradice.
V pondělí 21. dubna zemřel papež František, 266. papež katolické církve a první papež od 8. století, který se narodil mimo evropský kontinent. V čele církve stál 12 let, od března 2013, byl označován za symbol moderního přístupu i změn a byl morálním vzorem.
Jedním z nejvýraznějších rysů jeho působení byla lidskost a srozumitelný jazyk. Dokázal oslovit i ty, kteří se o katolickou církev nezajímali, nebo k ní měli odpor. Papež František nepojal svůj úřad jako politickou autoritu, ale jako službu. Opustil přísné formality, dal přednost přirozené spontánnosti a obrátil se k těm nejzranitelnějším – chudým, slabým a přehlíženým. Věřil, že církev tu má být především pro lidi.
Papež obyčejných lidí
Jeho styl papežství byl v mnohém nevídaný. Odmítl slavnostní apartmá v Apoštolském paláci a bydlel v Domě svaté Marty. Už jeho první gesto po zvolení – prosté „buonasera“ z balkonu baziliky sv. Petra – naznačilo příchod nového typu duchovního lídra.
Byl mužem dialogu, který nechtěl stát nad lidmi, ale s nimi kráčet po jedné cestě.
Milosrdenství a empatie byly neodmyslitelnou součástí jeho vystupování. Veřejně se zasazoval o větší přijetí těch, kdo žijí na okraji společnosti, např. migrantů, nebo těch, jejichž činy neodpovídají tradičnímu katolickému životu, např. rozvedených. Přesto nikdy nepřekročil červené linie katolické doktríny – nezměnil učení o manželství ani o posvátnosti života od početí, odsoudil interrupci i eutanazii, nezavedl kněžství pro ženaté muže ani ženy.
Byl i pokrokový ve způsobu, jakým své myšlenky prezentoval – neuchyloval se k negaci minulosti, ale vybral si jinou cestu – snažil se porozumět současnosti a církevní postoje zasadit do kontextu moderní doby. Usiloval o pochopení různých názorových proudů a hledal cesty, jak víru přiblížit lidem.
Byl moderním i tradičním
Významným krokem byla i tzv. synodální cesta – František dal hlas samotným věřícím a naslouchal jim. Jeho schopnost mluvit jazykem dnešní doby, aniž by se vzdal duchovních kořenů, byla jedním z největších darů jeho osobnosti. Reformoval přístup církve k mnoha tématům – ale neboural, naopak budoval. Právě v této odvaze být zároveň moderním i tradičním spočíval jeho základní přístup v komunikaci s veřejností.
Jedním z pilířů jeho pontifikátu byl také důraz na mezináboženský dialog jako nástroj míru a porozumění. Byl hluboce přesvědčen, že věřící různých náboženství – zejména křesťané, židé a muslimové – sdílejí společnou odpovědnost za svět, který čelí válkám a chudobě. Navázal na úsilí svých předchůdců, zejména Jana Pavla II., a významně posílil vztahy se židovskou komunitou. Ve svých projevech často zdůrazňoval židovsko-křesťanské kořeny víry a jasně se vymezoval proti antisemitismu. Ačkoliv se jeho otevřenost vůči jiným náboženstvím někdy setkávala s kritikou, jeho přístup přinesl nové možnosti porozumění a dialogu.
Papež František byl někdy kritizován za svůj až příliš opatrný přístup k závažným konfliktům, jako je rusko-ukrajinský nebo izraelsko-palestinský konflikt. Nejen Evropané byli zaskočeni skutečností, že papež přímo a jednoznačně nepodpořil Ukrajinu. Stejně tak bylo překvapivé, že vyjadřoval účast více Palestincům než Izraelcům, což překvapilo mnoho Židů a nejen je.
Smrt papeže Františka je příležitostí ohlédnout se za jeho životem i za směrem, kterým církev za jeho vedení kráčela. Jeho pontifikát nebyl dokonalý – ale byl lidský. Nesnažil se být ikonou, ale pastýřem. A právě v této prostotě a skromnosti, kterou si zvolil za styl svého působení, spočívá jeho výjimečnost.
Alice Šmídová je studentkou programu politologie a mezinárodní vztahy na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Comments