Zkušenost s českými novináři dnes nabízí zajímavé svědectví o rychlé proměně mediální krajiny. Pokud se něco v posledních letech výrazně změnilo, pak je to způsob, jakým média fungují, a s tím i očekávání diváků a čtenářů. Tlak na rychlost, exkluzivitu témat a co nejvyšší čtenost je denním chlebem nejen redaktorů, ale také jejich respondentů.
Jestliže byla dříve role tiskového mluvčího pevně svázaná tradičními nástroji, jako jsou tiskové zprávy a tiskové konference, dnes je situace zcela jiná. Komunikační strategie se radikálně proměnila – tiskové zprávy často zapadají bez povšimnutí a tiskové konference jsou mnohdy ignorovány. Místo toho se hlavní váha přesouvá k přímým kontaktům, neformálním setkáním a cíleným informacím, které mají za úkol oslovit konkrétní novináře.
Tiskový mluvčí jako diplomat, vyjednavač i zahradník
Vztah mezi tiskovým mluvčím a novinářem dnes připomíná manželství – založené na důvěře, trpělivosti a vzájemném porozumění. Stejně jako ve vztahu i zde platí, že pokud jednou druhého podvedete nebo mu zatajíte podstatnou informaci, důvěra se ztrácí a obnova je mimořádně složitá, pokud vůbec možná. Stejné pravidlo ovšem platí i obráceně – pokud novinář manipuluje se slovy nebo publikuje nepravdivé informace, vyjednávání s ním bude pro mluvčího do budoucna podstatně obtížnější.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že dobrý mluvčí je dnes tak trochu zahradníkem.
Musí svého „svěřence“ – redaktora – opečovávat, dodávat mu potřebné „živiny“ ve formě relevantních informací, trpělivě s ním pracovat a doufat, že výsledek jeho úsilí v podobě kvalitního a férového článku bude stát za to. Někdy ale ani ta nejlepší péče nezaručí úspěch – a květina jednoduše nevykvete.
Jak se změnila práce tiskového mluvčího?
Na jedné straně je tiskový mluvčí stratég, na druhé straně musí být stále především komunikátor. Když jsem před třemi lety nastoupil do této pozice, nečekal jsem, jak výrazně se celý proces ještě urychlí. Dříve, dnes už dávných dobách, měl mluvčí jasně vymezenou roli: zjistit postoj politika, precizně jej formulovat a poskytnout novinářům v předem stanovených termínech – ideálně tak, aby se vešel do redakční uzávěrky tištěného média.
Dnes je realita zcela jiná. Mobilní čísla politiků a ministrů kolují po redakcích, otázky přicházejí rovnou formou SMS a odpovědi se očekávají doslova v řádu minut. Uzávěrky přestávají hrát roli, protože zpravodajské weby fungují nonstop a informace se šíří takřka v reálném čase. V takovém prostředí by se mohlo zdát, že role tiskového mluvčího postupně zaniká – opak je ale pravdou. Právě ve chvíli, kdy se každé slovo stává okamžitě veřejným a rychlost přebíjí důslednost, se význam profesionální mediální komunikace stává ještě důležitějším.
Budoucnost žurnalistiky: rychlost versus pravda
Navzdory obrovským výzvám, které poslední roky přinesly, stále věřím, že kvalitní žurnalistika má svou budoucnost. Odpovědností médií i nás, kteří s nimi pracujeme, je zajistit, aby tlak na rychlost nepřebil přesnost a důvěryhodnost informací. Současná doba tak vyžaduje odpovědnost z obou stran, více než kdy jindy. Pokud budou novináři i tiskoví mluvčí ctít základní principy své práce – pravdu, profesionální přístup a vzájemný respekt – pak má novinářské řemeslo šanci přežít i v této uspěchané digitální éře. A já věřím, že přežije.
Jakub Skyva je studentem politologie a mezinárodních vztahů na CEVRO Univerzitě. Působí jako tiskový mluvčí ODS. Text vznikl v rámci semináře Na semestr novinářem!
Comments