Celkem bez většího zájmu českých médií oznámily oficiální zdroje Kremlu, že prezident Vladimír Putin podepsal 3. července 2021 nový aktualizovaný text Strategie národní bezpečnosti Ruské federace s platností do roku 2030. Ruský prezidentský výnos zároveň ukončil platnost předešlé bezpečnostní strategie z roku 2015. S ohledem na aktuálně negativní vztahy mezi Českem a Ruskem by měl být náš zájem o podobné materiály navýsost aktivní. Nová ruská bezpečnostní strategie totiž mj. představuje trendy příštího chování Ruska v domácí, zahraniční, ekonomické nebo i bezpečnostní a obranné politice.
Bezpečnostní strategie, které existují i v zemích euroatlantického společenství, České republice nevyjímaje, jsou významnými strategickými nástroji státu, jejichž prostřednictvím se příslušná vláda vymezuje vůči aktuálním bezpečnostním hrozbám a bezpečnostnímu prostředí domácí i zahraniční povahy. A protože se bezpečnostní situace ve světě velmi rychle mění, jejich pravidelná novelizace jako reakce na stále negativnější a sofistikovanější bezpečnostní trendy je žádoucí. V nedávné době přestavilo nový text své národní bezpečnostní strategie například Polsko (2020) nebo Slovensko (2021), které tak učinilo po dlouhých 16 letech. A nyní s novou redakcí národní bezpečnostní strategie přichází i Rusko. Česká republika má platnou národní bezpečnostní strategii z roku 2015, rozšířenou kvalitním Auditem národní bezpečnosti z roku 2016. Oba české strategické texty jsou však v podstatě zastaralé a vyžadují brzké aktualizované přepracování.
Západ jako nepřítel a jako ztělesnění zla
Nová Putinova bezpečnostní strategie 2021 se ve vymezení Ruska k okolnímu světu od té předešlé příliš neliší, neboť nadále spatřuje v západních demokraciích v čele s USA svého největšího protivníka. Rusko ostatně jako všechny nedemokratické a autoritativní státy staví svou podstatu na hledání vnějšího nepřítele, a především takových subjektů, které může před domácí veřejností označit za viníka svých vlastních neúspěchů. V souladu s tímto trendem volí cestu izolace a osamocení (v textu se píše o soběstačnosti) a odhaluje i obavy Kremlu z možného nepříznivého vnitropolitického vývoje.
Proto se mohou zrůdné režimy typu Lukašenkova Běloruska nebo severokorejského státního koncentračního tábora i nadále spoléhat na ruskou „ochranu“ před nebezpečnými hrozbami demokracie, lidských práv, svobody a prosperity.
Kreml se až panicky obává opakování barevných revolucí známých z různých postsovětských zemí, které jsou podle Strategie 2021 podporované a podněcované Západem. To dokazuje i mediálně známé tažení ruských úřadů proti ruské opozici, která je obviňována především z aktivit konaných v režii a v zájmu Západu. Ruská moc je tedy odhodlána „bojovat nejen proti extremistům, kteří podkopávají ruský ústavní pořádek, ale také proti těm, kteří šíří západní vliv v zemi – včetně kulturního a etického vlivu Západu“. Pod tímto heslem jsou pak pronásledovány nejen politické, ale i lidskoprávní nebo humanitární aktivity nejen na domácí ruské scéně, ale především ty zahraniční.
Tíživá ekonomická situace Ruska a prázdná propaganda
Nová strategie je ve výčtech ekonomických úspěchů poněkud skromnější, než byla ta z roku 2015. Tehdy se hovořilo o závisti Západu k ruským ekonomickým úspěchům. Autoři současné verze v čele s pověstným jestřábem – šéfem ruské Bezpečnotsní rady Nikolajem Patruševem se spíše uchylují ke skromnějšímu a poněkud propagandistickému způsobu popisu situace tak dobře známému z dob Sovětského svazu. A opět jsou zde užívány termíny typu strukturální ekonomické perestrojky. „Ruská federace předvedla světu svou ekonomickou udržitelnost a prokázala svou schopnost odolávat tlakům vnějších sankcí. Pokračují práce na snižování závislosti na dovozu… jsou přijímána komplexní opatření, zaměřené na překonání negativních demografických trendů a řešení systémových zdravotních problémů, snižování chudoby a rozvrstvení společnosti z hlediska příjmů“.
Podle veřejných zdrojů je skutečná ekonomická situace Ruska, a především životní podmínky většiny jeho obyvatel, katastrofální. Životní úroveň běžného Rusa se rychle snižuje nejenom kvůli pandemii covid-19, ale i díky stagnující ekonomice, malým zahraničním investicím a vládním úsporným opatřením. Podle nedávné analýzy deníku Financial Times se ruské reálné příjmy za posledních sedm let snížily o 3,4 procenta. V roce 2020 měl průměrný Rus utratit o 11 procent méně než v roce 2013. Ruský hrubý domácí produkt na obyvatele je nyní o 30 procent nižší, než byl v roce 2013. Kde však nejsou výsledky, najdeme velká slova. Rusko i v rámci megalomanských projektů jako je například plán tzv. Digitální ekonomiky Ruska 2030 mj. stejně jako kdysi Sovětský svaz plánuje postupně „přecházet od ekonomikyzaložené na fosilních palivech a bez vnější pomoci dohnat Západ, pokud jde o technologický rozvoj“.
Otázkou však zůstává, zda pomyslný vlak ještě dohonit lze nebo zda již definitivně ujel. Současné geopolitické postavení Ruska není stejné jako v sovětských dobách a světové druhé housle již dávno hraje stále rozpínavější Čína.
Připravuje se Rusko na válku?
Z hlediska ruské obranné politiky opakuje Strategie 2021 stálou mantru o hrozbách plynoucích jednak ze samotné existence Severoatlantické aliance, ale i z jejího rozšiřování a přibližování se k ruským hranicím. Kritizuje organizaci vojenských cvičení NATO v blízkosti ruských hranic. Dále konstatuje, „že hrozba vojenského střetu mezi Ruskem a jeho nepřáteli během posledních let vzrostla“. Je zde zdůrazňováno, že vývoj amerického systému protiraketové obrany „ničí ruský systém strategické stability“. V zájmu obrany země před vnějším nepřítelem, tj. před NATO v čele s USA, plánuje Rusko nasazení nových prostředků strategického zastrašování, což v podstatě znamená vyšší nasazení jaderných zbraní.
Strategie také avizuje „přípravu hospodářství Ruské federace, jeho jednotlivých subjektů i ekonomiky obcí, orgánů státní orgány, a ozbrojených sil před ozbrojeným útokem a uspokojování potřeb stavu obyvatelstva za války“. Slibuje „ochranu národních zájmů a občanů Ruské federace i za hranicemi Ruska“, čímž si otevřeně vytváří prostor pro jakékoliv (tedy i vojenské) vměšování do vnitřích záležitostí především bývalých států SSSR.
Velké ruské sebevědomí ve vědecké a technologické oblasti
Ruská vláda si uvědomuje svou technologickou zaostalost za vyspělým světem, ale k řešení této otázky přistupuje spíše nerealisticky a velkohubě. Chystá například přilákání „nejlepších světových vědců“ k práci v Rusku a založení „center pro mezinárodní spolupráci v oblasti vědy a techniky“. Ruské bezpečnostní složky však budou sledovat rozvoj významných vědeckých oborů i práci výzkumných pracovníků v něm působících, aby zamezily „nelegálnímu převádění ruských technologií a vývoje výzkumu do zahraničí“. V tomto kontextu je otázkou, jak lákavé budou nabídky učiněné ruskou vládou světové vědecké elitě pracovat v takto načrtnutých vězeňských podmínkách.
Samostatnou kapitolou Strategie 2021 je otázka kybernetické bezpečnosti a svobody internetu. Obecně je v souladu s moderními trendy věnován kybernetické oblasti velký prostor. Je však úsměvné sledovat, jak ruský strategický dokument zcela podle klasického mustru „zloděj křičí chyťte zloděje“, napadá zahraniční nadnárodní protagonisty a obviňuje je z aktivit, ze kterých vyspělý svět dlouhodobě obviňuje Rusko, jako jsou například šíření dezinformací nebo hackerské útoky. Podle Strategie 2021 patří mezi ruské nepřátele hlavně „mezinárodní technologické společnosti, které útočí na zemi šířením neověřených informací a blokováním toho, co stát považuje za společensky důležité informace… Používání informačních a komunikačních technologií se rozšiřuje, aby zasahovalo do vnitřních záležitostí států, podkopávalo jejich suverenitu a narušovalo jejich územní celistvost“. Navrhovaná opatření jsou koncipována opět ve stylu totalitního sovětského režimu: ruská vláda plánuje „posílit ruskou suverenitu v informační sféře prostřednictvím široké škály opatření…a přinášet spolehlivé informace o domácí a zahraniční politice Ruské federace ruskému a mezinárodnímu společenství.“ Tedy prostřednictvím cenzury a šíření státní propagandy.
Rusko jako tradiční hráč na poli mezinárodní politiky
Otázkám ruské účasti na mezinárodněpolitickém kolbišti věnuje Strategie 2021 opravdu velký prostor nejenom z pozice Ruska jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN, ale i jako tradičního účastníka mezinárodního soupeření. Ruská zahraniční politika je významnou součástí domácí politiky a má z tohoto hlediska několik důležitých narativů: významně reaguje na domácí poptávku znovu vidět Rusko jako klíčovou světovou supervelmoc, ale často jen odvádí pozornost od domácích politických, sociálních, a především ekonomických problémů, kterých je v Rusku nepočítaně. Kromě deklarované „ochrany práv a zájmů občanů Ruska a ruských společností v zahraničí“ plánuje Strategie 2021 chránit i ty, jejichž suverenitu Západ ohrožuje a „slibuje svým spojencům a partnerům podporu při neutralizaci pokusů vnějších zásahů do jejich vnitřních záležitostí“.
Proto se mohou zrůdné režimy typu Lukašenkova Běloruska nebo severokorejského státního koncentračního tábora i nadále spoléhat na ruskou „ochranu“ před nebezpečnými hrozbami demokracie, lidských práv, svobody a prosperity.
Nové ruská národní bezpečnostní strategie nepřináší v celkovém vyznění nic nového ani zásadního. Vedle velkého množství propagandy a prázdných slov v podstatě potvrzuje trend, který Rusko nastopilo již s příchodem milénia, nebo chcete-li s příchodem Vladimíra Vladimíroviče Putina. Země se nadále vzdaluje vyspělému světu a míří do dobrovolné izolace. A nic na tom nezmění ani nově deklarovaná snaha vybudovat strategické partnerství mezi Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou. Je totiž jen otázkou času, kdy se důležité zájmy obou států ocitnou ve vážném rozporu. Rusko považuje světový technologický pokrok, zvláště pak ten, který přichází z nenáviděného Západu, za hrozbu.
Strategie 2021 má tradičně i velké plány, které ve většině nebudou nikdy naplněny, neboť jsou koncipovány v logice okřídleného hesla, že slibem nezarmoutíš. Stačí se podívat na text minulé bezpečnostní strategie nebo již zmíněného projektu Digitální ekonomika Ruska 2030.
Jasné však je, že Rusko bude i nadále velmi problematickým partnerem a častěji i protivníkem. Česká republika, která se ocitla na seznamu ruských nepřátel, má štěstí, že její bezpečnost je plně spojena s euroatlantickým prostorem. Stojíme ale na prahu nového koncipování česko-ruských vztahů, které by měly vzít v potaz i všechny trendy a jednotlivé nuance, které přináší i nová ruská Strategie 2021. Tato bezpečnostní strategie totiž ilustruje, že všechny naše hodnoty a ideály, které v rámci svobodného světa sdílíme, jsou Ruskem spíše považovány za hrozby.
Text byl napsán pro server THE CONSERVATIVE: https://theconservative.online/cz.
Comments