Změna v zahraniční politice USA s nástupem Donalda Trumpa vyvolala v Evropě horečnaté úsilí na podporu Ukrajiny. Je správné vytvářet koalici ochotných, která bude podporovat Ukrajinu mimo rámce EU a NATO? Nebo jde o nebezpečný precedent? Přinášíme spor žáka a učitele z CEVRO Univerzity, zkušeného diplomata Cyrila Svobody a jeho studenta politologie a mezinárodních vztahů Jonáše Edera.
CYRIL SVOBODA: V jednotě je síla
V jednotě je síla. Pacta sunt servanta. Uzavřeli jsme spojeneckou smlouvu, a tím jsme se stali spojenci v dvojím smyslu. Předně máme právo očekávat, že ostatní spojenci splní svůj závazek a v případě potřeby kolektivní obrany nám poskytnou pomoc. Ze strany druhé stejné očekávání mají všichni ostatní spojenci vůči nám. Jakmile připustíme budování společné obrany na principu ochotných, především ztrácíme jistotu, že nám spojenci pomohou, až budeme potřebovat. Mohli bychom se dočkat toho, že nám doporučí, abychom si dojednali zase nějakou koalici ochotných, a to by bylo zlé.
I obráceně by to bylo nebezpečné. Náš spojenec by nás žádal o pomoc a naši poslanci a senátoři by mohli odhlasovat, že my to nebudeme. Nechceme být v koalici ochotných, ať hledá jinde.
Cyril Svoboda, pedagog CEVRO Univerzity, dříve český politik a diplomat, zastával post ministra v několika vládách ČR, například vnitra a zahraničí, působil jako předseda KDU-ČSL. Ve své pedagogické činnosti se zaměřuje zejména na ústavní právo a diplomacii v praxi.Argument, že nám „kazí“ jednotu některé státy, je třeba řešit jinak, například pružnějším výkladem konsenzu. Navrhuji, aby se ke konsenzu za určitých okolností mohlo dojít i při absenci jednoho nebo několika hlasů. Inu zpružnit rozhodování, ale zachovat stále pravidlo jeden za všechny, všichni za jednoho.
Chválit princip koalice ochotných je hazard.
JONÁŠ EDER: Jsme ve výjimečné situaci
Je jistě pravdou, že „v jednotě je síla“. Domnívám se však, že i koalice ochotných takovou jednotu vytváří. Koalice vzniká na půdorysu států, které vychází z podobného hodnotového rámce a sdílejí pohled na nastalou situaci. Je pouze reakcí na akutní bezpečnostní výzvy, které vyžadují rychlejší rozhodování.
Hrozit postupným rozpadem našich spojeneckých závazků, zapříčiněným vznikem koalice, je podle mého názoru neopodstatněné, protože je to ve výsledku to, co po nás Spojené státy v čele s Donaldem Trumpem žádají: aby se Evropa začala více starat sama o sebe a převzala větší díl odpovědnosti za vývoj na Ukrajině. Nehledě na to, že obdobných koalic bylo vytvořeno již mnoho a Severoatlantická aliance je byla schopna ustát.
Jonáš Eder studuje bakalářský program Politologie a mezinárodní vztahy na CEVRO Univerzitě. Zajímá se o českou polistopadovou politiku, stranickou demokracii a politiku ve Spojených státech amerických.
V podstatě souhlasím, že by takové koalice být neměly, neboť jsou příznakem toho, že selhávají mechanismy stávajících institucí. Na rozdíl od pana Svobody jsem ale přesvědčen, že ve výjimečných situacích je lepší vytvořit koalici států ochotných, než se smířit s tím, že jeden neochotný může zmařit iniciativu ostatních.
Hazardem v současnosti není vytváření takových koalic, ale liknavost západní Evropy.
CYRIL SVOBODA: Potřebujeme pružnější konsenzus
Koalice ochotných popírá princip „v jednotě je síla“. Naopak je důkazem toho, že „něco“ mezi spojenci drhne, že dohoda není možná. Nebo nejde o společnou obranu, ale o jinou aktivitu. O co jde, je třeba veřejnosti otevřeně sdělit. Chápu, že je komplikované najít vždy shodu, proto navrhuji větší pružnost ve výkladu pojmu konsenzus: je možné konsenzus aplikovat podobně jako podle pravidel EU, že je možné považovat za společnou akci nebo postoj, když jeden (dva státy) nehlasují z principiálních důvodů pro návrh, ale je nutné, aby se udrželo rozhodování Aliance jako celku.
JONÁŠ EDER: Pružnější konsensus by byl nebezpečným alibi
Jak jsem již zmínil, koalice ochotných je projevem toho, že selhávají zavedené mechanismy, a takové situace vyžadují mimořádné postupy. V tom s panem Svobodou souhlasím.
S čím však nesouhlasím, je nějaká modifikace společného rozhodování. Konsenzus je jedním z mála jasných výsledků praktické politiky. Neshoda se nachází, konsenzus se tvoří. Obávám se, že jakýkoliv jiný výklad by pouze podlomil, nebo výrazně komplikoval snahu a schopnost se v budoucnu na čemkoliv dohodnout, neboť kterýkoliv stát by si mohl říct, že to v daný okamžik půjde i bez něj. Jednotu západních států by to poškodilo více, než koalice ochotných, která je z definice dobrovolná, a základní shodu zaručuje už svým vznikem.
Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem na CEVRO Univerzitě.
Comments