Čtyřiatřicetiletý bývalý ruský výsadkář Pavel Filatjev zveřejnil pozoruhodnou podrobnou zprávu o svých zážitcích z války na Ukrajině. Sloužil u 56. gardového výsadkového pluku ve Feodosii a dva měsíce bojoval na jihu Ukrajiny. Filatjev byl součástí jednotek, které v únoru dobyly Cherson, a poté, co strávil více než měsíc pod těžkým ukrajinským dělostřeleckým ostřelováním u Mykolajova, byl hospitalizován se zraněním oka. V té době byl již válkou zcela rozčarován.
Během rekonvalescence Filatjev napsal jízlivé 141stránkové paměti s názvem „ZOV“ (podle poznávacích symbolů namalovaných na vozidlech invazních sil) a zveřejnil je na VKontakte (ruský Facebook). Není divu, že byl nyní nucen v zájmu vlastní bezpečnosti uprchnout z Ruska.
Filatjev pochází z vojenské rodiny. Po dřívějším období vojenské služby se v srpnu 2021 vrátil do ruské armády a připojil se ke staré jednotce svého otce. Ačkoli se teoreticky jednalo o elitní jednotku, zjistil, že životní podmínky vojáků jsou příšerné. V kasárnách jeho roty nebyly žádné postele a byly zamořeny smečkou toulavých psů, které krmil personál jídelny. Vyhnul se nedaleké ubytovně, o které mu bylo řečeno, že je to „stoka“. Jiná rota pro něj našla lůžko ve svých kasárnách, kde chyběl přívod elektřiny.
Nakonec se Filatjev přestěhoval do levného hotelu, když na Krymu skončila prázdninová sezóna. Jak později napsal: „Musel jsem běhat jako bezdomovec od jedněch kasáren ke druhým a hledat postel, kde bych mohl spát, až jsem si [po] třech týdnech našel místo, které jsem si pronajal na vlastní náklady.“
Zjistil také, že strava v jednotce byla otřesná: „není dost jídla pro všechny, brambory ve vodové polévce jsou syrové, chleba je prošlý“. Základní hygiena byla obtížná, protože byla přerušena dodávka vody, což mělo za následek, že nefungovaly sprchy ani toalety.
Filatjev strávil deset dní čekáním na uniformu, než dostal letní oblečení, ale žádné boty ve správné velikosti. Nakonec si šel koupit vlastní. (Jedná se o běžnou situaci, která je často důsledkem korupce).
Během své předchozí vojenské praxe absolvoval Filatjev značný výcvik v teorii, taktice a fyzické přípravě. Očekával, že po tolik vychvalovaných ruských vojenských reformách po roce 2010 se mu dostane lepšího výcviku, ale zjistil, že realita je zcela jiná.
Velitel roty zde z velké části chyběl. Mladý politruk jednotky se z vlastní iniciativy pokoušel dávat lekce taktiky. Jednoho dne se rota vydala na střelnici na cvičné střelby, ale výcvik skončil fiaskem.
„[Vstáváme] v pět ráno, tři hodiny se řadíme a čekáme na náklaďák, konečně jedeme, přijedeme ve 12:00, seřadíme se, stojíme, veliteli na střelnici se nelíbí, jak je vyplněný nějaký papír, list roztrhá a zahodí… Hystericky řve, že kvůli tomu se střílet nebude, celá rota stojí a opovržlivě se dívá na hysterického majora a se soucitem sleduje mladého staršinu, který se snaží věc řešit.“
Konečně ve 13:00 se v palčivých krymských teplotách uprostřed léta rozběhla cvičná střelba. „Vedro je 50+, voda není, původně jsme jeli do oběda, teď se ukázalo, že jsme tu na celý den, plus noční střelba [do] jedné hodiny ráno“.
Vojáci se nakonec vrátili na základnu vyčerpaní, dehydrovaní a vyhladovělí, protože měli jen jeden přídělový balíček na 3 – 4 muže. Jak komentuje Filatjev: „To není otužování organismu, to je sabotáž vlastní armády“.
Než byl zorganizován nácvik seskoků padákem, došlo k dlouhému zdržení. Mezitím se v jednotce řešila hromadná epidemie COVID tak, že pozitivní výsledky „zázračně“ kdesi zmizely, přestože mnoho vojáků nebylo očkováno.
S příchodem zimy dostali vojáci opotřebované zimní uniformy nesprávných velikostí. Filatjev si nakonec soukromě zakoupil bundu pro vlastní potřebu (pravděpodobně tu, kterou předtím ukradl a přeprodal zkorumpovaný personál skladu).
Nácvik seskoků padákem se nakonec uskutečnil v listopadu 2021, ale bylo to další fiasko. Několik dní se promarnilo balením padáků „od rána do 21:00“, protože se ukázalo, že polovina roty neví, jak na to.
Vojáci vyrazili na nácvik seskoků ve dvě v noci v podmínkách pod bodem mrazu a cestovali na nákladních autech s otevřenou střechou. Strávili pět hodin „skákáním na místě … aby se nějak zahřáli“. Když seskočili, Filatjev zjistil, že zóna seskoku byla omylem vycentrována na hřbitově.
Naštěstí, píše Filatjev, „je dobře, že bylo dobré počasí a nikdo nepřistál na kříži ani na ničím hrobě“. Ale po návratu na základnu zjistil, že dostal zápal plic do obou plic (mnoho spolubojovníků také onemocnělo).
Byl poslán do vojenské nemocnice, kde se týden zotavoval. Tam zjistil, že velitel roty se snažil jeho pobyt v nemocnici utajit, pravděpodobně proto, aby se vyhnul nepříjemným otázkám, proč onemocnělo tolik příslušníků jednotky najednou.
V té době už toho měl Filatjev plné zuby. Napsal podrobnou stížnost ruskému ministerstvu obrany, v níž popsal četná porušení předpisů a špatný vojenský étos, který viděl, stejně jako téměř úplný nedostatek výcviku poskytovaného vojákům.
„Mezi smluvními vojáky panuje atmosféra apatie,“ stěžoval si Filatjev, „a 90 % z nich diskutuje v kuřárnách o tom, jak co nejdříve ukončit svůj kontrakt …“. Od řady důstojníků jsem také slyšel, že zde sloužit nechtějí.“
Mezi muži také panoval malý esprit de corps. „Vlajky ruské a výsadkové jednotky [vypadaly], jako by prošly válkou (teprve před čtrnácti dny byly vyměněny) a štáb jednotky je … zalátal, protože v nich už byla díra“.
Jednotka vyvěšovala vlajky každé ráno za doprovodu ruské hymny, ale jak Filatjev sardonicky poznamenává, „polovina vojáků ji nezpívá“. Napsal, že „jednotky ve službě a protiteroristické jednotky jsou ve službě jen na papíře“ a na ranní nástupy nechodí.
Filatjev sdělil ministerstvu obrany, že to, co pozoroval za posledních tři a půl měsíce měsíce, „mě děsí … ve skutečnosti vidím naprostou anarchii, je tu jen slabý náznak bojové pohotovosti [a] slyším spoustu posměšků mezi místním obyvatelstvem na naší adresu.“
Situace se ještě zhoršila, když byla Filatjevova jednotka těsně před válkou (v prosinci 2021) reorganizována a stala se 56. gardovým výsadkovým plukem. Byl to však pluk jen podle názvu, skládal se ze dvou praporů a průzkumné roty, která počtem odpovídala četě.
V předvečer války byly jednotky hrubě poddimenzované. Jeho vlastní 2. výsadkový útočný prapor se skládal ze tří rot po 45-60 lidech (celkem 165) a obojživelný útočný prapor čítal rovněž 165 osob. Na papíře však měli 500 lidí.
Filatjev z této situace viní rozšířenou korupci a systém fotomontáží, který umožňuje velitelům skrývat problémy. Naznačuje, že na Ukrajinu mohlo v únoru vtrhnout jen 100 000 ruských vojáků (navzdory papírovému počtu nejméně 200 000).
Když byl nový pluk zformován, přijel zástupce velitele vzdušně-výsadkových sil, aby provedl inspekci. Místo výcviku jsme „celý den jako obvykle bezcílně poflakovali“ a sedm hodin se zbytečně řadili do tvaru, zatímco důstojníci kontrolovali vozidla pluku.
„Všechno tohle [vybavení] je sto let staré, spousta toho nefunguje správně, ale podle jejich hlášení bylo nejspíš všechno v pořádku, a to bylo dva měsíce před speciální operací“. Generál nejevil zájem o muže stojící v obnošených „strašáckých“ uniformách.
Filatjevova stížnost na ministerstvo vedla jen k odvetě ze strany jeho vlastního velitele, který se na něj prý pokusil podat trestní oznámení. Někteří důstojníci mu řekli, že ho podporují a „říkají, že to všechno je určitě pravda, ale je zbytečné si stěžovat“.
Není divu, píše Filatjev, že v lednu 2022 „chuť sloužit zcela zmizela. Uvědomil jsem si, že naše bojeschopnost, mírně řečeno, není příliš dobrá, děláme nesmysly, zbytečnou práci nebo předstíráme, že máme nějakou výuku“.
Dospěl k závěru, že „ruská armáda je blázinec a všechno je na efekt“, přestože někteří lidé z ní ještě chtějí udělat něco smysluplnného. Obviňuje z toho střední důstojníky z povolání, „kteří nechtějí o všechno přijít (jsou to ti, kteří udržují prohnilý systém)“.
Převzato z twitterového účtu vojenského historika Chrise Owena prostřednictvím Konzervativních novin.
Comments