Bývalý náčelník generálního štábu AČR a nyní vedoucí katedry bezpečnostních studií na vysoké škole CEVRO Institut generál Jiří Šedivý se v kontextu teroristického útoku ve Vídni zamýšlí nad přístupem a možnostmi evropského společenství vyrovnat se s islámským radikalismem na evropské půdě.
Pondělní teroristický útok poblíž vídeňské synagogy byl nejen pro Rakušany mezníkem. Došlo tam k něčemu, co v Rakousku pamatuje už jen nejstarší generace, která v roce 1975 zažila únos představitelů organizace OPEC teroristou Šakalem, nepočítáme-li útok palestinských radikálů na izraelské letadlo v roce 1985. Na rozdíl od jiných evropských států, byla dosud muslimská komunita méně radikální, neboť má z velké části kořeny na Balkáně, nikoli na Blízkém východě. Není pochyb o tom, že útok souvisel s rozhořčením muslimského světa nad znovuvydáním karikatur Mohameda a s prezentací karikatur středoškolským učitelem dějepisu ve výuce o svobodě slova, což následně vyústilo v jeho vraždu. Následná vystoupení politických představitelů většiny států EU vyvolaly bouřlivé reakce napříč muslimským světem. V tomto okamžiku by se nemělo zapomínat na roli tureckého prezidenta Recepa Erdogana, který de facto vydal pokyny k tomu, jak mají muslimové reagovat na urážky proroka.
Erdoganův sen o Osmanské říši
Role Turecka a jeho ambice na regionální mocnost je totiž zásadní a neměli bychom na to zapomínat, ať už v případě podněcování k této nenávisti či jeho roli v konfliktu v oblasti Náhorního Karabachu nebo v Sýrii. Turecko po dlouhou dobu usilovalo o vstup do Evropské unie. A právě jedním z hlavních odpůrců vstupu Turecka do Evropské unie byla Francie. Turecko se dodnes mentálně nevzpamatovalo z rozpadu Osmanské říše, což je jedním ze zdrojů ambic Turecka v tomto regionu a jeho snahám po změně závěrů Lausannské smlouvy z roku 1923. Vedle tohoto resentimentu pak Turecku jde o přístup k energetickým zdrojům na dně Středozemního moře. Konflikt Turecka s Řeckem, za které se jako jediná země Evropské unie postavila Francie nejen verbálně, ale i vojenskou silou, celé nastavení Erdoganova Turecka a slabosti Evropy dobře ilustruje. Současná role Turecka v konfliktu s Řeckem a v Náhorním Karabachu ukazuje, jak Evropa selhává v ochraně křesťanských komunit, nejen na Středním východě, ale i v Egyptě, kde dochází k postupnému vymazávání koptské komunity z mapy světa, a to na rozdíl od islámského světa, který svým agresivním přístupem omezuje a likviduje ostatní náboženství.
Role Turecka a jeho ambice na regionální mocnost je totiž zásadní a neměli bychom na to zapomínat, ať už v případě podněcování k této nenávisti či jeho roli v konfliktu v oblasti Náhorního Karabachu nebo v Sýrii.
Evropa má nejvyšší čas změnit kurz
Domnívám se, že jsou dva možné směry vývoje. Ten špatný vývoj bude pokračování současného trendu, tedy pronikání islámského elementu do evropských struktur bez toho, aby byly v plné míře respektovány evropské demokratické zásady soužití, což povede ke změně naší kultury, anebo druhý trend, kdy si Evropa a Evropská unie uvědomí, že musí změnit kurz. To bude znamenat opuštění nebo změnu některých norem, které evropské státy samy definovaly před a po Druhé světové válce a Evropská unie je převzala. Rovněž začne radikálně postupovat proti těm, kteří porušují demokratické normy promítnuté do zákonů jednotlivých evropských států. Musí být přijata nová opatření, která budou reflektovat nové prostředí. Už dávno nestačí se dojímat nad obětmi, jako to teď předvedli mnozí evropští politici, ale je třeba přistoupit k adekvátním krokům vůči těm, kteří nechtějí akceptovat naše kulturní zvyky.
Za prvé, musí skončit vývoz demokracie evropskými státy tam, kde o něj nestojí, což není jen případ Afghánistánu a Středního východu. Dále, i když to zní radikálně, je třeba přehodnotit přístup k migrantům, kteří nechtějí respektovat naše normy a kulturu, a vracet je zpět do mateřských států. Prvním krokem musí být zastavení nelegální migrace. Máme přijímat jen ty, kteří mají legální důvod pro naši ochranu, protože utíkají například z válečných zón. Ale nesmíme už dále tolerovat ty, kteří se rozhodli vydat do Evropy jen proto, že doma nemají dostatečnou perspektivu nebo hledají „ráj na zemi“. Jistě, bude to dlouhodobý proces, ale první vlaštovky už jsme viděli ve změně přístupu k migrantům v Itálii či Řecku.
Probíhá střet civilizací
Použijeme-li Hungtintonův termín o střetu civilizací, čeká nás rozhodnutí, zda budeme rigidně trvat na pravidlech přijatých v době minulé, za výrazně jiných podmínek, nebo se přizpůsobíme situaci. To, že si někdo vezme gumový člun a po pár set metrech se mu začne potápět, nemůže vést k tomu, že bude zachráněn a automaticky převezen do Evropy. Má být zachráněn, ale vrácen tam, odkud dobrovolně vyplul s vědomím rizika, které tato cesta přináší. Logicky Evropská unie ale také musí zajistit, aby se měli bezpečně kam vrátit. Což nás bude stát peníze a dost možná dojde i na vojenskou sílu. A to je ta změna prostředků, o které píšu výše.
Evropa byla vždy prostorem, kde se střetávalo křesťanství s islámem, a vždy zde budou existovat menšiny islámského vyznání. Musí ale respektovat naše názory a naše zákony. Nemůže se stávat, že existují v některých západních státech oblasti, kde už neplatí zákony daného státu, a policie se bojí do těchto oblastí vstupovat a prosazovat zákon a pořádek. Pokud tomu tak bude, budou se muset evropské státy smířit s tím, že radikální islám bude stále více ovlivňovat naše životy i formou teroru a že se naplní scénáře horizontu roku 2050, ve kterých bude naše kultura výrazně ztrácet své postavení.
Evropa stále hledá méně bolestivá řešení, ale čím dál tím jasněji se ukazuje, že to nebude stačit. Teror ve Vídni bohužel asi nebude ojedinělou smutnou událostí a nezapomínejme, že Vídeň je od Prahy necelých 300 kilometrů…
Jiří Šedivý
Comments