Proč je ohrožen celý polistopadový vývoj? Kdy je nutné uplatňovat kroky proti tržní ekonomice? Kdy se zbavíme závislosti na ruských energiích? A na co se soustředit během českého předsednictví v Radě EU? Rozhovor s Mirkem Topolánkem nad současnou energetickou krizí a jejími geopolitickými souvislostmi.
Žijeme v nejistotě. Posouvající se termíny a otevřené cíle evropské klimatické politiky nám příliš nepomáhají. Co byste teď zařadil do Státní energetické koncepce, kterou čeká rozsáhlá aktualizace?
Státní energetickou koncepci bych teď fakt neřešil. Byl to po letech projednávání a v den schválení překonaný dokument, kterým se nikdo moc neřídil a do kterého se promítaly cíle asi 180 zájmových skupin a nerealizovatelné sny sociálních inženýrů. Dohnat a předehnat.
Teď jde spíše o to zajistit stopu. Díky evropským klimatickým ambicím, popírajícím ekonomické i fyzikální zákony, díky německé Ostpolitik a také díky vlastním chybám jsme se stali vydíratelnými a dostali se do energetické závislosti, nedostatku a cenového šoku. Sami to vůbec nemáme pod kontrolou, budeme muset testovat „evropskou solidaritu“. To fakt nechcete. Je ohrožen celý polistopadový vývoj. Může to změnit politickou mapu řady zemí a nebylo by to poprvé.
To neznamená, že v této chvíli máme váhat. Naopak. Musíme okamžitě řešit obrovské hrozby ukončení dodávek z Ruska, střednědobé sebezáchranné kroky a dlouhodobou strategii a u toho všeho mít na paměti sociální rozměr, sociální smír. Téměř mission impossible. Na zimu jsme byli připraveni, ale se sněhem jsme nepočítali.
A co teď tedy s tím sněhem?
Fialova vláda nastoupila po osmi letech tragického přešlapování na místě, uplácení voličů a obrovského střetu zájmů slovenského oligarchy v nejhorší možné situaci. „Akási energetická bezpečnosť ma nezaujíma. Kde sú tam tie prachy? Keď pančujem naftu, drancujem lesy a ovládam potravinový reťazec, tak ich vidím.“
Zastavení tendru na jaderné bloky, neprodloužení kontraktu na norský plyn, nulová snaha hledat alternativní cesty a dodavatele, Babišovou vládou nezvládnutý covid s fatálními dopady na živnostníky, důchodce, rodiny, děti, raketově rostoucí zadlužení a natištěnými penězi přehřátá, proinflační a zranitelná ekonomika, likvidační ceny energií, home officem zpohodlnělá společnost, zdivočelé odbory a trio zemských škůdců Hrabivec – Pitomec – Jezevec. Po vládách populistů a socialistů ale obvyklý scénář. Válkou, geopolitickou, uprchlickou, bezpečnostní, energetickou, inflační a tím i ekonomickou krizí umocněný. Přidat se může i krize solidarity. Nicméně, když procházíte peklem, nezastavujte!
Řešíme teď primárně nedostatek, ne cenu. Musíme přinutit obchodníky, aby naplnili zásobníky plynu pro tuzemské potřeby a garantovat jim případný rozdíl v ceně. Musíme nasmlouvat plyn pro nejbližší léta a podepsat mezivládní dohody, hlavně s Německem, aby i v případě jejich vlastního nedostatku plyn pustili až k nám. Musíme nahradit krátkodobě plyn jinými palivy, vyjednat emisní výjimky a prodloužení provozních hodin u stávajících uhelných zdrojů, musíme motivovat producenty uhlí, aby zvýšili či prodloužili těžbu. A asi sto dalších věcí. Zatím tohle všechno vláda ví a realizuje. Řada kroků jde proti tržní ekonomice, ale to v krizi vždycky. Navíc musíme vše notifikovat v EU, která rizika nevnímá a chová se podle hesla „sytý hladovému nevěří.“
Pokud jde o ten plyn, nastal čas na nouzové řízení zásob? To už se děje a v této situaci je to nezbytné. Včetně drakonických opatření typu odebrání nevyužité kvóty, což je opatření proti Gazpromu. Vláda musí mít legislativní nástroje, jak to realizovat. Opozice zatím jednání Sněmovny úspěšně obstruuje a paralyzuje.
Čechy kromě toho trápí hlavně vysoké ceny. Máme obří inflaci, v podstatě vše zdražuje, hlavně kvůli energiím. Co byste dělal vy? Přikláníte se k některému radikálnímu řešení z těch, která zaznívají v médiích (omezení marží, přísnější regulace…)? Vůbec ne. Cílený sociální transfer nejvíce ohroženým v podobě příspěvku na bydlení, zvýšení důchodů, zvýšení existenčního minima a případné zavedení sociálních tarifů je v naší rozpočtové situaci – s hrozící vyšší dluhovou službou, danou nárůstem státního dluhu, a tím nedůvěrou trhů – jediným možným řešením.
Minulé vlády v době masivního růstu rozházely peníze na dluh a vyprázdnily polštář pro podobnou situaci, v jaké jsme dnes. Navíc je třeba říci, že inflace a vysoké ceny energií, promítnuté do zdražení všech oblastí života a základních potřeb lidí, byly a jsou součástí Putinovy hybridní energetické války, a my tak rašistickou agresi na Ukrajině nejenom platíme, ale krátkodobě s tím nejsme schopni nic dělat.
Mezinárodní energetická agentura doporučuje jedenáct bodů, jak se zbavit závislosti na Rusku. Jsou tam doporučení „tvrdší“ (např. vyjednat LNG z Kataru a USA), ale také hodně obecná (posílit OZE, šetřit, inovovat). Jak dlouho nám bude reálně trvat, než ruský plyn 100% nahradíme? Je to horizont pěti let, o kterém hovoří optimisté, nebo spíš nějakých pětadvaceti? Jsou to obecné, knížecí rady. Žádná neřeší naše akutní problémy a potřeby. Ano, střednědobě musíme mít k ruskému plynu alternativu, ať už v podobě podílu na stávajícím nebo na nově postaveném terminálu LNG. Nejlépe v Německu nebo v Polsku, což jsou vlastně jediné země, přes které bychom mohli plyn vůbec dostat.
Musíme podpořit a urychlit produkci vodíku a biometanu, musíme využít energii v domácích zdrojích – v biomase včetně odpadů, musíme masivně investovat do solárních panelů na střechách institucí, továren, skladů i rodinných domů, posilovat přenosovou a distribuční soustavu, investovat do úspor, do inovací, do alternativ, jako je třeba vyvedení tepla z Dukovan do Brna. A hlavně musíme urychlit přípravu aspoň čtyř nových jaderných bloků. I tak budeme po roce 2025 dovozní, nedostatkovou energetikou, a to v situaci, kdy jediným exportérem v okolí bude Francie.
Co s emisními povolenkami, na které si byznys dlouhodobě stěžuje? Jsme v situaci, kdy budeme muset kompletně proměnit skladbu zdrojů. Je čas ze systému úplně vycouvat? Povolenky jsou součástí problému. Je to pofidérní, umělý nástroj na likvidaci fosilních paliv, který nefunguje a nikdy fungovat nemohl. Uhlíková daň ze všech paliv, ve všech oblastech, pro všechny, by byla spravedlivější a funkčnější. Povolenky zcela ignorují energetickou bezpečnost a vedou k upřednostňování dovážených fosilních paliv před domácími. Započítávají se pouze emise vypouštěné na území EU. Uhlíková stopa LNG je ale skoro stejná jako u hnědého uhlí. A ruský plyn má ve skutečnosti 85 % emisí CO2 ve srovnání s lignitem.
Lžeme si do kapsy. Systémem povolenek je pokryto v EU cca 39 % emisí, a to hlavně v energetice, což znevýhodňuje například větší zdroje proti menším a proti lokálním topeništím s vyšším podílem emisí. Emise v dopravě, zemědělství, průmyslu a v bydlení přitom rostou. Cena povolenky je nepředvídatelná, vysoká a volatilní. Chová se jako bitcoin. Brání investicím. EU ale od tohoto morbidního principu neustoupí. A my jsme pořád členy. A chceme jimi zůstat. Pokud totiž nemáme alternativu, nemáme ani možnost volby. Jako nečlenové EU a NATO bychom byli dávno v pozici Běloruska, Ukrajiny, Moldovy.
Evropská jednota a schopnost konsensu je velkou neznámou. Přivede tato krize k dlouhodobě rozumnější politice Německo, Rakousko nebo Maďarsko? Dokážeme se nakonec domluvit? Nevím. To, co ale vím jistě, je, že pokud v této situaci nezafunguje unijní solidarita, tak to může vést v případě skutečného vypnutí ruského plynu a ropy a ponechání dotčených zemí napospas až k postupnému rozpadu. Nikdo mrznoucím lidem a uzavřeným firmám nevysvětlí, že v „mírových“ dobách nás EU bombarduje byrokratickou veteší a komplikuje nám život, aby nás v dobách „válečných“ nechala na holičkách. To prostě vysvětlit nejde. Lidi v ulicích pak fungují stejně jako run na banku.
Předehrou dnešní krize byla mj. plynová krize v letech 2008–2009, kterou jste úspěšně zvládl v čele Rady EU. Máte doporučení pro nadcházející české předsednictví, pokud jde o koordinaci evropských států? Naše priority se od té doby nezměnily, jsou možná ještě naléhavější. Před třinácti lety to byla 3E – Energetická bezpečnost, Ekonomika a řešení krize, a Evropa a svět, myšlen hlavně Eastern Partnership včetně Ukrajiny. Teď to budou podle mne 3R – Reconstruction, Resiliency a Recovery.
Doporučuji se soustředit na zvládnutí uprchlické krize a poválečnou obnovu Ukrajiny, energetickou, obrannou a kybernetickou bezpečnost a odolnost a oživení evropské postcovidové a poválečné ekonomiky. Nicméně, přesvědčit členské země, že Green Deal a záchrana planety, rovnost všeho a všech a zrušení veta jsou fakt – aspoň pro tuto chvíli – sekundární, bude složité. Navíc, Fiala nebude předsedou Evropské rady. Tam sedí nějaký Charles Michel, který se tváří, že to řídí. Macron, Scholz, Draghi a další budou české předsednictví upozaďovat a naši roli umenšovat. Nemějme žádné iluze.
Musíme se navíc stát strážci pravidel a tlačit na to, aby všechny netržní kroky, které teď v EU děláme byly reverzibilní. Musíme podpořit snahy Ukrajiny, Gruzie a Moldovy o kandidátský status. Ve vlastním zájmu. Určitě musíme využít naši klíčovou pozici v „koalici ochotných“ a zúročit aktivní roli Fialy a Lipavského při pomoci Ukrajině. Jak řekl Churchill: „Nikdy nepromarněte dobrou krizi.“
I když EU krizi zvládne, jak bude v příštích dekádách vypadat svět? Znamená současná krize konec globalizace a levného zboží? Svět bude vypadat jinak. Po pádu sovětského impéria si mnozí naivně mysleli, že bipolární svět se změnil v unipolární či multilaterální. Pravdou je, že se řítíme do zajetí nové bipolarity. Nové soupeřící tábory budou soustředěny kolem USA a Číny. Válka přinutí EU, po letech antiamerikanismu, k návratu k euroatlantické spolupráci. Čína bude dominovat zbytku světa včetně oslabeného Ruska. Zatím vyčkává, čeká, až si to Západ a Rusko vyříkají a bude z chaosu nakonec nejvíce profitovat.
Odklon od globalizace povede k další izolaci jednotlivých civilizačních okruhů a nárůstu tenzí. Novou mantrou se stane soběstačnost a nezávislost. Vzhledem k selhání světové bezpečnostní architektury a multilaterálních organizací se bude redefinovat světový řád. Začínají dekády turbulencí s mnoha rizikovými faktory.
Rád bych se mýlil. Výhodou může být, že tentokrát aspoň stojíme na správné straně. Strom svobody ale musí být čas od času osvěžen krví vlastenců a tyranů.
Převzato z Pravého břehu – Institutu Petra Fialy.
Mirek Topolánek je bývalý předseda vlády České republiky a Občanské demokratické strany. V roce 2009, v době rusko-ukrajinské plynové krize, předsedal Radě EU. Dlouhodobě se věnuje energetice, aktuálně stojí v čele Teplárenského sdružení.
Commentaires