Od našeho prvního předsednictví v EU uplynulo třináct let. Je to dlouhé, nebo krátké období? Z hlediska vývoje v Evropě se totiž jednalo o nejdramatičtější léta od konce druhé světové války, plná radikálních změn a zvratů, které proměnily nejen samotnou EU, ale i svět kolem nás. Agresivní politika Ruska a série hospodářských krizí EU zásadním způsobem oslabily.
Česko, stejně jako řada dalších evropských zemí, se během těchto let v mnoha ohledech chovalo lehkomyslně, varovné signály nebralo dostatečně vážně a na tento vývoj nebylo připraveno. Přitom na přelomu let 2008 a 2009, kdy jsme přebírali od Francie předsednictví v Radě EU poprvé, bylo jasné, že po ruské invazi do Gruzie a vypuknutí světové finanční krize nás žádné světlé zítřky nečekají. Přesto jsme to chtěli Evropě „osladit“.
Evropa bojuje o přežití
Nyní opět přebíráme předsednictví od Francie, nejen s další hospodářskou krizí na krku, ale především s ruskou agresivní válkou vůči Ukrajině. Tentokrát nás však humor již opustil. Situace je velmi vážná a stojí před námi skutečně velký úkol. Tím úkolem je sama Evropa a zajištění jejího přežití. Udržení jednoty EU tváří v tvář probíhající válce Ruska proti Ukrajině a prohlubujícím se hospodářským problémům, umocněným vysokými cenami zemního plynu a ropy i hrozbou jejich nedostatku, bude nadlidský výkon. Preference národních zájmů na úkor zájmů evropských, stejně tak jako prosazování národních zájmů na úkor zájmů ostatních států, budou v nadcházejících měsících pro EU tím největším ohrožením.
Čím rychleji se bude blížit zima, tím více budou mezi členskými státy sílit snahy zajistit si dostatečné dodávky energetických surovin na novou topnou sezónu po vlastní linii, ať již tlakem na Ukrajinu, aby uzavřela příměří s Ruskem, nebo dohodami s alternativními dodavateli z jiných částí světa.
Pokud se české předsednictví pevně nechopí své role, výsledkem bude soupeření o zdroje mezi jednotlivými členy EU a odmítnutí dalšího razantního postupu vůči Rusku na poli sankcí i při podpoře Ukrajiny v jejím boji za obnovení suverenity a územní celistvosti.
Pomozme Ukrajině porazit Rusko
Česká republika by tak jako předsednická země Rady EU měla mít pouze jednu hlavní prioritu, a to přesvědčit ostatní členské státy o nutnosti udělat vše, aby Ukrajina dokázala vyhrát válku do zimy a Rusko bylo donuceno vzdát se jednou provždy svých mocenských ambicí. Zároveň je třeba všem členům EU jasně zdůraznit, že uzavírání dohod se současným ruským režimem, v jehož čele stojí váleční zločinci, již není možné a musí být jednoznačně odmítnuto. V zájmu zajištění dostatečných dodávek energetických surovin pro nadcházející zimu by se pak české předsednictví mělo zasadit o jejich společné nákupy za celou EU, aby se předešlo vzájemné konkurenci mezi členskými zeměmi u jednotlivých dodavatelů, což by jinak vedlo jen k dalšímu navyšování cen a podkopávání solidarity v rámci společenství.
V sázce je opravdu hodně. Důvěra evropských občanů v projekt Evropské unie je po všech krizích posledních let výrazně otřesena. Pokud budou ceny zboží a služeb nadále raketově růst a životní náklady se stanou pro většinu občanů neúnosné, lze očekávat velké sociální bouře, které smetou nejen vlády v mnoha členských státech, ale povedou k rozkladu EU. České předsednictví by tedy v rámci evropského legislativního procesu mělo jednoznačně upřednostňovat ty akty, které budou bezprostředně reagovat na potřeby evropských občanů a jejich klesající životní úroveň v důsledku zmíněných externích faktorů. Politické elity na evropské i národní úrovni by si měly uvědomit, že velkému množství evropských občanů půjde tuto zimu o fyzické přežití, pokud se nesemknou a společně nenajdou řešení, jak se s agresivním Ruskem natrvalo vypořádat a zajistit znovu mír a prosperitu pro všechny na evropském kontinentu.
Nejskvělejší hodina Česka?
Česko se tak může nesmazatelně zapsat do evropských dějin. Aniž bychom význam předsednictví v Radě EU přeceňovali, můžeme konstatovat, že právě české předsednictví buď Evropskou unii zachrání, anebo definitivně pohřbí. Pokud nechceme, aby toto předsednictví bylo poslední, bude to od nás vyžadovat obrovské úsilí a odhodlání. Je jen otázkou, zda jsme na to připraveni. Nepotřebujeme být velmocí, abychom dokázali přesvědčit ostatní, a nalézt společné řešení. Klíčové budou naše diplomatické schopnosti, zejména férový a rovný přístup ke všem členským státům.
Evropa je ve válce a na Česku bude tuto válku v nadcházejícím půlroce vést a vítězně ukončit, vítězně pro Evropskou unii i evropské občany. Že je to „mission impossible“? Ne, je to největší výzva, před kterou jsme doposud stáli, největší úkol, který nám byl svěřen a který musíme úspěšně splnit pro budoucnost nás všech. Je načase, abychom se přestali bát a ukázali to nejlepší v nás, aby historici mohli jednou napsat, že to byla „jejich nejskvělejší hodina“ – pro Českou republiku i celou Evropu.
Komentář vyšel v Týdeníku FORUM. Publikujeme se souhlasem redakce.
コメント