Kde se vzal nový vládce Sýrie? Narodil se v saudském Rijádu, ale vyrůstal v Damašku. Jeho rodina byla původem z Golanských výšin, odkud odešla po šestidenní válce (ostatně přezdívka al-Džawlání odkazuje právě na Golany). Jeho otec byl v Sýrii vězněn a žil proto v Iráku Jordánsku a Saudské Arábii. Jako na mnoho teroristů i na Abú Muhammada vzpomínají vrstevníci jako na spíše nenápadného, inteligentního chlapce, který měl dokonce vztah s alavitskou dívkou (což obě rodiny odmítly).
Podle vlastních slov se radikalizoval při sledování zpráv o druhé palestinské intifádě v roce 2000, když mu bylo 18 let. V roce 2003 odcestoval do Iráku, aby se připojil k dobrovolníkům, kteří se postavili americké invazi. Bojoval v skupině navázané na al-Kajdu a podle některých zpráv se potkal i s Abú Músou al-Zarkávím, hlavou al-Kajdy v Iráku a mužem, který světu přinesl podřezávání zajatců v přímém přenosu.
Abú Muhammad byl Američany v roce 2006 zajat a pět let strávil za mřížemi v Iráku. Z té doby pochází i tato jeho fotografie.
Po propuštění v roce 2011 se vrátil do Sýrie, kde zrovna vypukla občanská válka, jako emisar pozdějšího zakladatele Islámského státu Abú Bakra al-Bagdádího, který byl zajat a také pět let držen v americkém zajateckém táboře (tyto tábory de facto působily jako jakási „univerzita džihádu“, kde se islámští extrémisté navzájem seznámili a domluvili další postup).
S kufry peněz, zkušenostmi z Iráku a kontakty z vězení zahájil Mohammed svůj vzestup.
Poté, co v lednu 2012 založil syrskou pobočku al-Kajdy Džabhat al-Nusra a stal se jejím emírem, přerušil al-Džawlání v roce 2013 vztahy s Islámským státem.
Postupem času se začal distancovat od nadnárodní džihádistické ideologie a zaměřovat se čistě na boj syrských sunnitů proti Assadově vládě.
Al-Džawlání se zviditelnil v dubnu 2013, kdy odmítl al-Bagdádího pokus o sloučení al-Nusry pod novým názvem Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL).
Navrhované sloučení by eliminovalo autonomii Al-Nusry tím, že by všichni její vůdci, rozhodnutí a operace spadali pod přímou kontrolu Abú Bakra al-Bagdádího.
Aby si Al-Nusra zachovala nezávislost, slíbil al-Džawlání věrnost přímo vůdci Al-Káidy Ajmánu al-Zawahirimu, který jeho snahu o nezávislost podpořil.
Zatímco dříve byla Al-Nusra spojena s al-Káidou prostřednictvím své věrnosti Islámskému státu v Iráku, tento nový slib zcela obešel IS, čímž se Al-Nusra stala oficiální syrskou pobočkou al-Káidy.
To nakonec vedlo k ozbrojeným střetům mezi frontou al-Nusra a Islámským státem.
Koncem května 2015, během syrské občanské války, poskytl al-Džawlání rozhovor katarskému islamistickému propagandistickému kanálu Al-Džazíra.
Ženevskou mírovou konferenci označil za frašku a tvrdil, že Západem podporovaná Syrská národní koalice nezastupuje syrský lid a nemá v Sýrii žádnou reálnou přítomnost v terénu.
Uvedl, že al-Nusra nemá v plánu útočit na západní cíle a že se prioritně zaměřuje na boj proti al-Asadově syrské vládě, Hizballáhu a Islámskému státu.
„Fronta al-Nusra nemá žádné plány ani směrnice zaměřené na Západ. Od Ajmána al-Zavahírího jsme dostali jasný příkaz nepoužívat Sýrii jako odrazový můstek k útoku na USA nebo Evropu, abychom nesabotovali skutečnou misi proti režimu. To možná Al-Káida dělá, ale ne tady v Sýrii.“
Na otázku ohledně plánů al-Nusry pro poválečnou Sýrii al-Džawlání uvedl, že po skončení války budou konzultovány všechny frakce v zemi, než někdo začne uvažovat o „vytvoření islámského státu“.
Zmínil také, že al-Nusra se nebude zaměřovat na alavitskou menšinu v zemi, přestože podporuje Asadův režim.
„Naše válka není záležitostí pomsty vůči alavitům, přestože jsou v islámu považováni za kacíře“.
Komentář k tomuto rozhovoru však uvádí, že al-Džawlání také dodal, že alavity necháme na pokoji, pokud se vzdají prvků své víry, které jsou v rozporu s islámem.
V roce 2016 al-Džawlání oznámil, že vytváří novou alianci skupin s názvem Džabhat Fateh aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie). Ve svém oznámení prohlásil, že tato přejmenovaná skupina nemá „žádnou vazbu na žádný vnější subjekt“.
Někteří analytici to interpretovali jako rozchod s Al-Káidou, al-Džawlání se však o této organizaci výslovně nezmínil ani se nezřekl přísahy věrnosti Ajmánu al-Zavahírímu.
V roce 2017 oznámil rozpuštění organizace Džabhat al-Fath aš-Šám a její sloučení do větší syrské islamistické organizace Haját Tahrír aš-Šám („Shromáždění za osvobození Levanty“ neboli HTS).
Americká vláda toto přejmenování rychle odmítla a velvyslanectví USA v Sýrii uvedlo, že „jádrem HTS je Nusra, označená za teroristickou organizaci. Toto označení platí bez ohledu na to, jaký název používá nebo jaké skupiny se do ní slučují“.
Velvyslanectví charakterizovalo vznik HTS jako pokus o „únos syrské revoluce“, nikoli jako posun k umírněnosti.
Navzdory tomuto postoji skupina pod vedením HTS upřednostnila boj proti Al-Káidě a Islámskému státu ve snaze zlepšit své postavení u západních zemí. HTS úspěšně vytlačila nebo pohltila většinu ostatních opozičních skupina získala kontrolu nad většinou provincie Idlib, který spravuje prostřednictvím Vlády syrské spásy, jež je součástí HTS.
Al-Džawlání věnoval hodně energie tomu, aby jemu podřízená vláda zajistila základní služby a prosadila dodržování zákonnosti. Podařilo se mu také zvýšit disciplínu a výcvik u svých jednotek a získal opatrnou podporu Turecka (aniž by se stal na Turecku přímo závislý). Eliminoval příliš okázal přehmaty islamistů a alespoň navenek vystupoval tolerantně k menšinovýn skupinám (křesťanům, Kurdům či alavitům). Nyní je mu 42 let a je nejvlivnějším mužem Sýrie.
Převzato z Konzervativních novin.
Comments