Nikoli jen významné události uplynulého týdne ve Zpětném projektoru: Hamáčkova mise do Afghánistánu. Zklamaní Tálibánci. Klausovo nic o něčem, nebo něco o ničem? Ekonomická metafyzika volebních kampaní a povinný souhrn.
Hamáčkova mise do Afghánistánu
(Ne)řízená evakuace spojenců a jejich afghánských spolupracovníků z Afghánistánu skončila. Škodolibá média tak mohla naplno projevit svou tvář a začala přinášet nelichotivé informace o tom, jaká západní technika se dostala do rukou Tálibánců. Vedle tisíců západních obrněných vozidel, zbraní a munice jde především o letadla a vrtulníky. Tak například podle Forbesu má nyní Tálibán k dispozici 33 ikonických amerických vrtulníků Blackhawk, což je více, než má 85 % armád na celém světě.
My v ZP se nad ziskem techniky Tálibánci škodolibě neusmíváme, naopak to chápeme jako příležitost. Jak se shodují všemožní bezpečnostní odborníci, Tálibánci provozovat tyto technologicky náročné vrtulníky dlouhodobě nemohou. Proto by měla česká vláda (samozřejmě v režimu tajné) s novým afghánským režimem ihned začít jednat o jejich odkupu. Nákup slabších vrtulníků Venom a Viper ministerstvem obrany za 17 miliard se ve světle našeho nápadu zdá být jasnou minulostí. A kdo by byl vhodnější pro tuto operaci než zkušený agent bez budoucnosti Hamáček?! Pokud v nejbližší době uslyšíte o plánované zahraniční cestě ministra vnitra třeba do Skotska, měli byste zbystřit. Pravděpodobně se jedná o krycí manévr protřelého agenta a již brzy české nebe rozburácí motory General Electric T700. A ještě takových 15 miliard zbyde na předvolební dárečky.
Zklamaní Tálibánci
Není všechno zlato, co se třpytí. Tak nějak se asi cítili Tálibánci, kteří vtrhli na kábulské letiště hned poté, co poslední američtí vojáci nasedli do posledního evakuačního letadla. Rozjuchané záběry bojovníků, prohlížejících si americká letadla a další techniku, brzy vystřídalo zklamání. Ustupující americké jednotky totiž valnou většinu techniky alespoň nějakým způsobem poškodily. Tu vyfoukly gumu, tu rozbily okénko, jinde nalily Coca-Colu do výškoměru. Tálibánci se tak podle svých slov cítí podvedeni, dokonce hovoří o zradě, neboť s využitím americké techniky tak nějak automaticky počítali. Co se dá dělat.
Nic o něčem
Nadcházející parlamentní volby jsou podle mnohých zásadním momentem, který buď potvrdí agrofertizaci státu, nebo bude nadějí na změnu. Asi podle toho, kdo vyhraje a sestaví vládu. Václav Klaus (st.), který představil novou, v pořadí 657. publikaci s názvem Volby 2021: budou o něčem?, žádnou významnou změnu od voleb neočekává. Odpovědí totiž podle něj je, že volby budou o ničem. Je to samozřejmě zajímavý pohled na současnou situaci, jen v ZP nedokážeme přesně rozklíčovat, co znamená, když je něco o ničem, nebo opačně, když je nic o něčem. Poradíte?
Ekonomická metafyzika volebních kampaní
Média začínají velmi intenzivně řešit to, co všechno si politické strany (ne)započítávají, resp. (ne)mají započítávat mezi náklady na předvolební kampaň. Současné vládní strany tak nezapočítávají výjezdy svých ministrů do regionů a u koalice SPOLU se zase řešila otázka negativní kampaně vůči hnutí ANO. Nutno říci, že problematika započítávání různých výdajů je z hlediska své intenzity řešena v nepřímé úměrnosti ke své smysluplnosti. Snaha o započítání čehokoli, co daný politický subjekt zviditelňuje, totiž z podstaty nemá nikde dané pevné hranice. Při troše interpretační kreativity může být výdajem na kampaň cokoli. Například Volný blok by si tak patrně měl do nákladů na kampaň započítat i cenu za mikrofon, který Lubomír Volný utrhl ve Sněmovně z řečnického pultíku. Navíc se mají započítávat i výdaje, které ve prospěch dané strany vynaloží někdo jiný, a to i bez jejího vědomí. Strana Zelených by si tak třeba měla do nákladů své kampaně započítat celou plánovanou hodnotu Green New Dealu. Pro spravedlnost bychom ale navrhovali, aby se naopak od výdajů započítávaných do zákonného limitu odečítaly výdaje, které daný subjekt evidentně poškozují. Třeba taková ČSSD by mohla takto svůj výdajový rámec navýšit o celý plat svého předsedy.
Telegraficky
Uplynulé léto bylo dle meteorologických dat o něco teplejší než léto loňské. V této souvislosti si lze povšimnout, že například ministryně Maláčová čím dál častěji doplňuje estetiku svých fotografií na sociálních sítích o Matěje Stropnického, který se pak na těchto fotografiích označuje za „kovboje“. Naproti tomu ministryně Schillerová nelení a představila jakési nelogické úpravy nesmyslného návrhu státního rozpočtu, který nebere vážně vůbec nikdo. V Národním muzeu činorodost marnotratné ministryně ocenili opětovným vystavením kostry plejtváka.
Česká armáda své afghánské angažmá zakončila symbolickou pietou na Vítkově. Máme jisté pochybnosti, nebylo-li by vhodnější pole kdesi u Lipan. Koncem týdne dopochodovali rovněž na Vítkov členové Československé obce legionářské, kteří zde oslavili výročí vzniku své organizace. Vzhledem k tomu, že i těm nejmladším ze zúčastněných legionářů musí být nějakých 120 let, je výstup na populární pražský military-kopec pěkným výkonem. Situace v afghánském Pandžšíru je nadmíru výtečná. Podle dostupných zpráv jej totiž současně vítězně dobylo hnutí Talibán a současně jen vítězně ubránili protitalibanští bojovníci. Takže mohou být všichni spokojení.
Vážení a milí čtenáři, takový byl poslední Zpětný projektor, přejeme Vám krásný týden.
Redakce CEVRO ARENY.
Zpětný projektor přináší každé pondělí komentář k dění uplynulého týdne, nikoli nutně jen k významným událostem. Jedná se o nedůsledný retrospektivní editorial minulého týdne na CEVRO ARENĚ, ale i jinde.
Comments